Za odmítnutí očkování u vlastních dětí má přijít pokuta. Tak rozhodl Nejvyšší správní soud, podle něhož nejde o porušení zákonných rodičovských práv. Mají rodiče, kteří očkování odmítají, ještě nějakou možnost? Proč se v mnoha případech nedokážou shodnout ani lékaři, zda ponechat očkování jako zákonnou povinnost? Na tyto i další otázky odpověděla v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Jaký je váš názor na verdikt Nejvyššího správního soudu? Překvapil vás?
Nesouhlasím s ním hned z několika důvodů. Ústavní soud dříve v jiném rozhodnutí řekl, že pokud mát být určitá povinnost či právo upraveno podle ústavy zákonem, tak musí být skutečně dostatečně upraveno v tom samotném zákoně. Nelze ho přenášet a konkretizovat až ve vyhláškách a předpisech. V případě očkování se přesně toto děje. Zákon nedává jednoznačnou odpověď, jaký je rozsah této povinnosti.
Co nyní zbývá rodičům, kteří nechtějí nechat své ratolesti očkovat?
Rozhodně se tím bude zabývat Ústavní soud. Ty případy, které zastupujeme, jsou před Ústavním soudem. A další tam budou určitě směřovat. Takto to nebude ponecháno. Pokud tedy nechceme zůstat postsocialistickým právním státem, kdy se penalizují rodiče za to, že rozhodují o zdraví svých dětí.
Proč podle vás nastavený systém očkování nefunguje tak, jak by měl?
Systém očkování není v pořádku, je zde velká lobby farmaceutických firem, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje netransparentně. Je to situace, která je neudržitelná, a rodičům, kteří se zajímají, to přijde nepřijatelné. Mělo by to fungovat jako na západ od nás, kde je rozhodovací právo v rukou rodičů. Rodič je chápán jako kompetentní člověk pro rozhodování, je dostatečně schopen zjistit si informace. Pokud je to u nás jinak, je to důsledek totalitní praxe, která zde přetrvává.
Není problém hlavně v tom, že lékaři neumějí s rodiči komunikovat a dostatečně jim problém vysvětlit?
Jedna věc je také to, že část rodičů nemá důvěru lékařů, kteří se s nimi odmítají bavit a neumějí jim odpovědět na jejich otázky. Současná úprava nestanovuje výjimku týkající se informovanosti o očkování. Souhlas je dán i v případě očkování a musí být informovaný. Rodič by měl být skutečně poučen. Současná situace je taková, že informace poskytovány nejsou nebo jsou jednostranné. Rodiče se dozvědí, jak je nemoc nebezpečná, očkování bezpečné – ale o závažném poškození se nemluví.
Jak by to podle vás mělo fungovat? Je možné najít kompromis?
Rozhodně jsem pro úplné zrušení povinnosti. Jedině to nastolí rovnováhu a důvěru mezi rodiči a lékaři. Pokud zde bude forma povinnosti spojená s udáváním rodičů, tak lékaři na ně budou tlačit a nenechají je svobodně rozhodnout. To je jednoznačný trend v západních zemích. Například v Holandsku by bylo úplně nepřijatelné, aby úředník rozhodoval o zdraví dítěte. Rodiče budou těmi, kdo se bude o dítě starat v případě, kdy se nakazí nemocí, proti které nebylo očkované, nebo bude mít problémy způsobené očkováním.
Neobáváme se návratu epidemií, které se v české společnosti už téměř nevyskytují?
Ve vyspělých zemí nejsou epidemie, naopak je tam situace podobná jako u nás. Rozhodně nelze říct, že by v Česku byly zdravější děti než v jiných státech.
Článek vyšel na serveru Týden.cz dne 4. června 2012.