Policejní zásah proti blokádě na Šumavě

Stěžovatel se účastnil blokády proti nelegální těžbě dřeva v Národním parku Šumava, kdy 2. srpna 2011 došlo ze strany policie vůči jeho osobě k nelidskému a ponižujícímu zacházení, když svoji přítomností v zóně vyhrazené pro kácení dřeva upozorňoval na nezákonnou těžbu a postup těžařů.

Pan Jan S. se v červenci a srpnu roku 2011 účastnil blokády proti nelegální těžbě dřeva v Národním parku Šumava. Stěžovatel se připoutal pomocí trubky a karabin ke stromu určenému k pokácení. Poté, co stěžovatel po výzvě policistů odmítl opustit prostor těžby, policisté se nejdříve snažili stěžovatele z místa dostat tím, že odstraní trubku, když se jim to nepodařilo, další pokusy vzdali a rozhodli se stěžovatele donutit vzdát se své aktivity jiným způsobem.

Dle svých tvrzení byl stěžovatel na místě opakovaně škrcen a dušen, jeden z policistů mu přistoupil nohu, přivolali jednoho z těžařů, který nastartoval motorovou pilu několik centimetrů od hlavy stěžovatele. Přestože na místě byl přítomen policista s videokamerou, nic nezaznamenával. Na základě tohoto jednání stěžovatel přestal klást odpor. Následně byl spoután a odvlečen do policejního vozu. Stěžovateli nebylo umožněno kontaktovat svého právního zástupce, a když křikem žádal přítomné turisty, aby sehnali právní pomoc, tak jej policisté povalili do trávy, aby v tom stěžovateli zamezili. Po dopravě stěžovatele na sběrné místo byl prohlédnut lékařem, ale to pouze vizuálně ze vzdálenosti jednoho metru, kdy se nesnažil určovat bližší diagnózu.

Stěžovatel ihned po zásahu podal trestní oznámení na zasahující policisty tehdejší Inspekci Policie České republiky. Inspekce pouze shledala, že nic nenasvědčuje tomu, že by nějaký trestný čin byl spáchán a věc uzavřela. Případem se následně zabývalo i státní zastupitelství a posléze nové vytvořená Generální inspekce bezpečnostních sborů. Během vyšetřování stěžovatel žádal o nahlížení do spisu, to mu však bylo odepřeno. Nakonec žádný z těchto orgánů pochybení policie neshledal, proto se stěžovatel za pomoci Ligy lidských práv obrátil na Ústavní soud.

Vývoj případu a podniknuté kroky:

  • srpen 2011 – podáno trestní oznámeni k Inspekci Policie ČR
  • prosinec 2011 – stěžovatel vyrozuměn o odložení věci se stručným odůvodněním v rozsahu dvou odstavců, že nedošlo ke spáchání trestného činu ani přestupku, niž by Inspekce jakkoliv rozvedla, na základě jakých skutečností k tomu závěru dospěla (obdobně byla odložena všechna trestní oznámení účastníků blokády)
  • prosinec 2011 – Okresní státní zastupitelství Plzeň – město oznámilo, že takové vyhodnocení postupu policie není akceptovatelné, protože je nepřezkoumatelné
  • únor 2012 – nově vzniklá GIBS, která nahradila Inspekci policie od 1. 1. 2012, vypracovala nové vyhodnocení postupu policie a věc opět odložila
  • únor 2012 – státní zástupce Krajského státního zastupitelství (KSZ) v Plzni v rámci výkonu dozoru akceptoval rozhodnutí GIBS
  • září 2014 – podáno nové trestní oznámení k Vrchnímu státnímu zastupitelství (VSZ) s žádostí, aby věc prošetřoval jiný orgán, než GIBS, která postrádá nestrannost a nezávislost (trestní oznámení bylo nakonec přesto postoupeno ke GIBS, stěžovatel proti tomu brojil žádostí o přezkum u VSZ)
  • říjen 2014 – GIBS znovu vyhodnotila spisový materiál a konstatovala, že stěžovatel nepředložit žádné nové skutečnosti, proto byla věc znovu odložena, navíc stěžovateli neumožnila nahlížet do spisu
  • říjen 2014 – podaná stížnost ke KSZ kvůli odmítnutí nahlížení do spisu
  • listopad 2014 – KSZ odmítlo stížnost, stěžovatel proto požádal VSZ o přezkum postupu
  • prosinec 2014 – VSZ stěžovateli oznámilo, že vyhodnotilo obě jeho žádosti o přezkum postupu KSZ ale neshledalo pochybení
  • leden 2015 – stěžovatel zaslal podnět k Nejvyššímu státnímu zastupitelství
  • únor 2015 – NSZ stěžovateli oznámilo, že neshledalo důvod k přezkoumáni postupu VSZ
  • duben 2015 – podána ústavní stížnost
  • květen 2016 – nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1042/15, kterým Ústavní soud konstatoval porušení základního práva stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z práva nebýt podroben nelidskému nebo ponižujícímu zacházení