KORUPCE POLICISTŮ A JAK S NÍ BOJOVAT
Přijetí úplatku není jediným typem korupčního jednání.
Korupce obecně je občany České republiky považována za jeden z nejzávažnějších společenských problémů. Problematika korupce mezi příslušníky Policie ČR je o to více alarmující, že právě policisté by měli být těmi, kdo korupci odhalují a pomáhá ji odstraňovat a ne se na ní podílí. Vyšetřování trestné činnosti policistů patří do působnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která od roku 2012 nahradila Inspekci Policie ČR. Dle našeho mínění však GIBS nedostatečně plní svou úlohu nezávislého orgánu, který by měl účinným, transparentním a důvěryhodným způsobem vyšetřovat trestnou činnost policistů. Právě proto je o to důležitější, aby se do boje proti korupci v řadách Policie zapojila i občanská veřejnost a to způsobem o něco aktivnějším, než je jenom nadávání u piva a psaní statusů na facebooku.
Prvním a nejjednodušším krokem, který může udělat každý z nás je především vůbec se nezapojovat do korupčního jednání, tedy nesnažit se vlastní záležitosti řešit úplatky a nepřijímat nabízené výhody ze strany policistů. Bohužel, pouze korektní a morální jednání v boji proti korupci nestačí a někdy je zapotřebí udělat větší a častokrát mnohem náročnější krok. Je nezbytné dát jasným způsobem najevo, že pokřivená morálka, dle které ten, kdo odmítá úplatky je považován za hlupáka a ten kdo korupci oznámí za zrádce, je špatná.
PODOBY KORUPČNÍHO JEDNÁNÍ
Ačkoliv si většina lidí spojuje korupci s podplácením, kdy jedna strana dává té druhé za určitou „službičku“ peníze v bíle obálce, jedná se pouze o jednu z mnoha forem korupce. Ta mívá častokrát daleko rafinovanější podoby a někdy ani nemusí být na první pohled zjevné, že se o korupci vůbec jedná.
Korupční jednání má vždy minimálně dvě strany. Zjednodušeně řečeno jedna strana (korumpující) poskytuje určitou výhodu a druhá strana (korumpovaný) tuto výhodu přijímá. Podstatné je, že trestněprávního jednání se dopouštějí obě strany, tedy nejen korumpovaná osoba ale rovněž korumpující.
Odhalování těchto korupčních trestních činů bývá často velmi náročné, protože na rozdíl od „klasických“ trestních činů zde není žádná oběť v pravém slova smyslu. Obě strany totiž z korupčního jednání profitují, a proto logicky mají zájem na utajení tohoto trestného činu.
S jakými korupčními aktivitami policistů se tedy lze setkat?
Vzhledem k tomu, že lidé dovedou být nadmíru kreativní, a to zejména co se týče obcházení pravidel, uvádíme pouze výčet několika korupčních jednání policistů, ke kterým více nebo méně dochází:
I. Nezákonné aktivity policistů při účelově nepravdivém šetření dopravních nehod, vloupání apod., jejichž účelem je získat podíl z plnění od pojišťovny.
Příklad: Při dopravní nehodě/vloupání, policista do protokolu vyčíslí škodu v mnohem větší výši, než jaká skutečně vznikla a za toto zinkasuje odměnu. Jinou možností je, že k dopravní nehodě/vloupání vůbec nedojde a policista přesto spíše o této fingované skutečnosti protokol.
II. Vyžadování a přijímání plnění v souvislosti s prováděním správních úkonů a vydáváním správních rozhodnutí.
Příklad: Občan sice má nárok na vydání požadovaného rozhodnutí, ale chce zkrátit čekací dobu, a za toto poskytne policistovi „odměnu“. Jiným příkladem je, když vydání požadovaného záleží na správním uvážení policisty (policista rozhoduje, zda požadované rozhodnutí vydá nebo nikoli) a za odměnu policista rozhodnutí vydá. Dalším a mimořádně společensky škodlivým příkladem je jednání policisty, který vydá rozhodnutí i přesto, že dle zákona být vydáno nesmí (žadatel nesplňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí a podobně – např. se může jednat o vydání zbrojního průkazu osobě, která není zdravotně způsobilá, vydání technického průkazu motorového vozidla v rozporu s příslušnými předpisy…)
III. Trestné činy, kterých se policisté dopouštějí při provádění dozoru nad silničním provozem.
Příklad: Policista uloží pokutu v určité výši, občan ji zaplatí, ale policista mu nevydá pokutový blok a peníze si nechá pro vlastní potřebu. Anebo policista hrozí vysokou pokutou, ale Vám slevu, pokud „půjdete bez bločku“ – peníze opět jdou do jeho vlastní kapsy.
IV. Obchodování s informacemi.
Příklad: Policista bez právního důvodu poskytuje informace o osobách nebo věcech z policejní databáze nebo informuje osobu, že je proti ní skrytě vedeno trestní řízení za účelem zmaření nebo ztížení odhalení trestného činu, případně policista pro osobu, která plánuje spáchat trestní čin, vytipuje ideální místo, čas a způsob spáchání tohoto trestného činu tak, aby jeho odhalení bylo znemožněno…
V. Kupčení s beztrestností.
Příklad: Po tom, jak se policista dozví, že někdo spáchal trestný čin, nezačne trestní stíhání, ale namísto toho požaduje po této osobě různá plnění anebo policista vyhrožuje nevinnému, že proti němu zahájí trestní řízení, pokud mu nezaplatí, případně je trestní řízení vedeno účelově takovým způsobem, aby „klient“ zůstal beztrestný.
Uvedené příklady mohou být z trestněprávního hlediska kvalifikovány jako různé trestné činy. Dle statistik GIBS a bývalé Inspekce Policie je nejfrekventovanějším způsobem korupčního jednání policistů zneužití pravomocí veřejného činitele. Pod skutkovou podstatu tohoto trestného činu si lze představit širokou škálu různého korupčního jednání, které souvisí s výkonem povinností a oprávnění policisty. Dále se může jednat o trestní čin přijetí úplatku (zde postačí i to, že si někdo dá slíbit úplatek) nebo podplacení (poskytnutí, nabídnutí nebo příslib úplatku), pojistný podvod, neoprávněné nakládání s osobními údaji apod.
ZPŮSOBY BOJE PROTI KORUPCI
Co můžu dělat, když jsem byl svědkem korupčního jednání (policista po mně požadoval úplatek…)?
V tomto případě jste ze zákona dokonce povinný trestný čin oznámit, v opačném případě Vám hrozí sankce. Trestní oznámení se podává policii nebo státnímu zastupitelství, a to bez ohledu na místní příslušnost. Kromě toho je možnost podat trestní oznámení na policistu přímo Generální inspekci bezpečnostních sborů. Vzhledem k tomu, že podáváte trestní oznámení na policistu, je vhodnější podat jej přímo ke GIBS, případně státnímu zastupitelství. Tím zabráníte situaci, že se oznámení dostane ke kolegovi nebo známému policisty-pachatele, který by jej mohl „zamést“.
Bližší informace o tom, jak má trestní oznámení vypadat naleznete v sekci „jak se můžete bránit“.
Co když mám pouze podezření?
Trestní oznámení je vhodné podávat, pouze pokud jste se hodnověrně dozvěděl o spáchání trestného činu a jste schopni svá tvrzení podložit i konkrétními důkazy. V opačném případě se šance na prošetření případu snižuje, avšak stále tady nějaká je. Vaší možností je podat stížnost na policejní stanici. Samozřejmostí je, že musíte uvádět pouze pravdivá tvrzení a nic si nedomýšlet, jinak Vám hrozí trestní stíhání za trestný čin křivého obvinění.
V případě, že si přejete byt informován o tom, jak bylo Vaše trestní oznámení vyřízeno, je nutné o to výslovně požádat, tzn. uvést do protokolu nebo napsat do písemného oznámení.
Trestní oznámení na policisty prošetřuje GIBS a dozor provádí státní zástupce. Pokud tedy budete mít pocit, že se GIBS vašemu oznámení nebo stížnosti řádně nevěnuje, máte možnost obrátit se na státního zástupce s podnětem, ve kterém jej požádáte, aby postup GIBS prozkoumal. To, jestli tak státní zástupce učiní, či nikoli, je však pouze na jeho uvážení.
Jaké jiné možnosti mám, pokud kromě podání trestního oznámení?
Pokud z jakéhokoli důvodu nechcete tak úplně vzít věc do vlastních rukou, máte možnost požádat o pomoc odborníky, kupříkladu to může být některá z nevládních organizací, které se zabývají korupcí. V některých případech pak může nevládní organizace iniciovat řešení vlastním jménem.
Krajní možností může být medializace problému. Zde je však potřeba postupovat opatrně, jelikož se může stát, že pokud informace nebudou dostatečně, nebo se ukážou nepravdivé, osoba, o kterou v kauze jde, podnikne protikrok v podobě žaloby na ochranu osobnosti, případně náhradu škody. Proto ještě před tím, než danou věc předložíte médiím, je potřeba získané informace dostatečné ověřit, vybrat vhodné médium na zveřejnění informací apod. Rovněž byste měli myslet na to, že předčasné zveřejnění kauzy může vést ke zmaření vyšetřování orgánů činných v trestním řízení.
Co dělat pokud se podnět řádně neprošetřuje?
V současnosti bohužel dochází k tomu, že GIBS věc řádně neprošetří. V takovém případě má oznamovatel možnost zažádat o předání věci jinému policejnímu orgánu k prošetření. Může dojít i k tomu, že příslušný státní zástupce věc řádně nedozoruje. Pak je možné podat podnět k dohledové činnosti státnímu zastupitelství vyššího stupně. Státní zástupce je odpovědný ministru spravedlnosti, ke kterému lze podat návrh na kárné řízení se státním zástupcem. Pokud se jedná o prošetření korupčního jednání strážníka městské policie, tak tu šetří samotná policie.