DEMONSTRACE, MÍTINKY A POCHODY

 

aneb jak policie (ne)chrání vaše shromažďovací právo

 

Právo vyjít do ulic a svobodně sdělovat svůj názor je přirozenou součástí demokratické společnosti a státu. Právo pokojně se shromažďovat je součástí širšího práva na svobodu projevu. Obě slouží k prezentaci různých názorů a postojů na veřejnosti, k výměně informací, k rozproudění a podpoře veřejné diskuze na rozličná společenská témata. Představují tak jednu z forem účasti na řešení veřejných záležitostí.

Shromažďovací právo ani svoboda projevu ale nejsou bezmezné. Mohou se totiž dostat do konfliktu se základními právy jiných lidí, která si taktéž zaslouží ochranu. Jindy zase mohou ohrozit různé veřejné zájmy a hodnoty, například veřejný pořádek, bezpečnost státu, zdraví lidí a podobně. Proto už Listina základních práv a svobod předvídá případy, kdy může dojít k omezení shromažďovacího práva: vždy ho ale musí stanovit zákon, pro nejnutnější případy a za účelem ochrany určitých vymezených hodnot. Zároveň je nutno pamatovat na to, že zákonné, potažmo ústavní ochrany požívá pouze shromáždění, které je pokojné…

Shromáždění v praxi zahrnují nejrůznější akce pořádané na veřejnosti: demonstrace, protesty, pochody, blokády, happeningy, mítinky, ale i pouliční průvody nebo karnevaly, pokud slouží k výše uvedeným účelům.

POSTUP PŘI POŘÁDÁNÍ SHROMÁŽDĚNÍ

Ačkoli konání shromáždění nesmí podléhat žádné povolovací proceduře, když chcete pořádat nějaké veřejné shromáždění, měli byste dodržet pravidla, která vám pro tyto případy stanovuje zákon. Avšak žádný strach, zákon na vás v podstatě klade opravdu jen ty nejnutnější a nejzákladnější požadavky a omezení. Jinak může být příprava i samotná realizace shromáždění dosti neformální. Standardní průběh shromáždění, včetně jeho přípravy, má několik fází:

1. Svolání shromáždění

Potom, co se rozhodnete, že chcete pořádat nějaké veřejné shromáždění, si pochopitelně musíte určit jeho čas a místo a měli byste o něm také nějak informovat veřejnost, respektive ty, kteří by se měli shromáždění účastnit. Tuto fázi zákon v podstatě nijak neupravuje, o pořádání shromáždění můžete potenciální účastníky informovat v podstatě jakkoli (přes sociální sítě, email, poštou…).

Zákon jen říká, že shromáždění můžete svolat, pokud jste starší 18 let. Shromáždění ale může svolat i skupina osob, případně i právnická osoba se sídlem v ČR (například občanské sdružení). Tuto osobu (skupinu lidí) zákon potom označuje jako „svolavatele“, kterému klade určité povinnosti. Pokud vám je méně než 18 let, samozřejmě se můžete účastnit shromáždění a můžete stát i za jeho zrodem. Nemůžete však vystupovat jako jeho „svolavatel“ před správními úřady.

2. Oznámení shromáždění

Plánované shromáždění je nutné oznámit příslušnému úřadu. Tím je nejčastěji obecní nebo městský úřad (případně úřad městské části nebo městského obvodu), v jehož územním obvodu se shromáždění má konat. Pokud by se jednalo o shromáždění, které by přesahovalo hranice tohoto obvodu, byl by příslušným úřadem pověřený obecní úřad, krajský úřad, popřípadě dokonce Ministerstvo vnitra (pokud by místo shromáždění přesahovalo hranice jednoho kraje).

Shromáždění byste měli oznámit alespoň pět dní před jeho konáním. Pokud byste to v této lhůtě nestihli a shromáždění přesto pořádali, hrozila by vám pokuta až do výše 15 000 Kč. Úřad výjimečně může přijmout oznámení i v kratší lhůtě, ale to je na jeho zvážení. Mohl by vám vyhovět třeba tehdy, pokud by shromáždění mělo reagovat na nějakou velmi aktuální, nepředvídanou a neplánovanou událost, takže by dost dobře nemohlo být oznámeno s větším předstihem. Nepřihlíží se však k oznámení, které svolavatel podá dříve než 6 měsíců před konáním shromáždění.

Oznámení se podává písemně. Můžete ho úřadu zaslat poštou, elektronicky s ověřeným podpisem anebo i osobně doručit (v pracovních dnech mezi 8. a 15. hodinou). V oznámení musíte uvést:

  • účel shromáždění
  • den konání a dobu zahájení (případně také předpokládanou dobu ukončení),
  • místo konání, v případě pouličního průvodu výchozí místo, cestu a místo ukončení,
  • předpokládaný počet účastníků shromáždění,
  • opatření, která jako svolavatel provedete, aby se shromáždění konalo v souladu se zákonem (zejména potřebný počet pořadatelů starších 18 let, které určíte, a způsob jejich označení),
  • vaše jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu (jako svolavatele) a kontaktní údaje (adresa pro doručování, liší-li se od místa trvalého pobytu, telefonní číslo, emailová adresa); u právnických osob jejich název a sídlo a jméno, příjmení a bydliště osoby, která je zmocněna za ně v této věci jednat,
  • případně identifikaci zástupce svolavatele (zejména svolává-li shromáždění více osob).

Pokud by se shromáždění mělo konalo venku na soukromém pozemku, tak by bylo nutné k oznámení přiložit ještě souhlas vlastníka nebo uživatele (například nájemce) pozemku – tedy pokud by jím nebyl svolavatel sám.

3. Posouzení oznámení úřadem

Poté, co plánované shromáždění oznámíte, má příslušný úřad tři pracovní dny na to, aby ho posoudil. V této lhůtě může shromáždění zakázat, pokud jsou splněny předpoklady stanovené zákonem (viz dále). Pokud by ale vada spočívala v oznámené době nebo místě shromáždění, úřad by vám nejdříve musel navrhnout změnu času či místa tak, aby vaše shromáždění mohlo proběhnout v souladu se zákonem.

Problém může nastat, pokud jsou na stejné místo ve stejnou dobu oznámená dvě různá shromáždění. V takové případě může úřad stanovit určité podmínky konání shromáždění, a to nejen pro později ohlášené shromáždění, ale podmínky mohou být rovněž stanoveny i „zpětně“, pro konání shromáždění, které již bylo oznámeno a které se dostalo do kolize s později oznámeným shromážděním. V takovém případě však podmínky konání shromáždění stanovené úřadem nesmějí bránit v konání nebo splnění účelu dříve oznámeného shromáždění. Dá se tedy říct, že dříve oznámené shromáždění požívá o něco vyššího stupně ochrany. Na stanovení podmínek má úřad opět lhůtu tří pracovních dnů od oznámení, nejpozději tak může učinit dva pracovní dny před konáním kteréhokoliv z dotčených shromáždění.

Rozhodnutí o zákazu shromáždění úřad vyvěšuje na své úřední desce a zároveň bezodkladně zasílá na vědomí svolavateli.

Pokud úřad do tří pracovních dnů od obdržení oznámení nereaguje, platí, že své shromáždění můžete uspořádat. Přitom není důležité, jestli úřad v této lhůtě vaše oznámení zkrátka posoudit nestihne, anebo na něm nenajde nic závadného. Shromáždění se nepovolují, proto k němu nepotřebujete žádné rozhodnutí úřadu. Zkrátka ho oznámíte, a když úřad do tří pracovních dnů nereaguje, tak platí, že je všechno v pořádku. Pokud by shromáždění přeci jen nějak odporovalo zákonu, mohl by ho zástupce úřadu případně policista rozpustit na místě poté v jeho průběhu. (viz dále)

4. Konání shromáždění

Pokud tedy vaše shromáždění nebylo příslušným úřadem ve lhůtě zakázáno, může se konat. V jeho průběhu máte ale jak vy jako svolavatel, tak jeho účastníci určité povinnosti. A pokud by akce překročila meze dané zákonem, mohl (měl) by ji úřad nebo policie na místě rozpustit.

Shromáždění se může konat i když nebylo předem oznámeno. Samotná skutečnost, že shromáždění oznámeno nebylo není důvodem k jeho rozpuštění. Svolavatel takového neoznámeného shromáždění se však vystavuje hrozby pokuty do výše 15 000 Kč.

Neoznámené shromáždění se může konat za stejných podmínek, jako kdyby bylo řádně oznámeno.

V každém případě ale doporučujeme, abyste každé plánované shromáždění příslušnému úřadu předem oznámili.

Musím oznamovat všechna shromáždění?

Ne.

 

Co se stane, když uspořádám shromáždění bez oznámení?

Pokud bez oznámení uspořádáte shromáždění, které podle zákona musíte oznamovat, hrozí vám za to pokuta až do výše 5 000 Kč. Pokuta ale může být udělena jenom organizátorovi shromáždění, který ho „pořádá nebo svolává“. Pokud by nebylo možné zjistit, kdo je organizátorem akce, nebylo by možné takto pokutovat nikoho. Účastníkům shromáždění žádná taková sankce nehrozí.

Nesplnění oznamovací povinnosti nemůže být ani důvodem pro rozpuštění shromáždění. Neoznámené shormáždění se může konat za stejných podmínek, jako kdyby bylo řádně oznámeno.

V každém případě ale doporučejeme, abyste každé plánované shromáždění příslušnému úřadu předem oznámili.

PRÁVA A POVINNOSTI ORGANIZÁTORA A ÚČASTNÍKA

Jak už jsme uvedli, svoboda shromažďovat se není bezmezná. Stát nemůže dovolit, aby demonstrace, pochody, happeningy a další veřejné akce probíhaly úplně svévolně, bez jakéhokoli zasahování ze strany státních orgánů a institucí. V takovém případě by se totiž tyto akce mohly  „zvrhnout“. Jejich účelem by už pak nemusela být realizace svobody projevu, ale prosté řádění.

Z tohoto důvodu zákon jak organizátorovi (svolavateli) shromáždění, tak jeho účastníkům výslovně stanovuje určitá práva a zároveň i určité povinnosti. Mimoto samozřejmě i zde platí obecná zásada, že můžete činit všechno, co vám zákon nezakazuje.

Práva a povinnosti svolavatele shromáždění

Pokud vystupujete jako svolavatel shromáždění, máte právo:

  • činit veškerá opatření ke svolání shromáždění – osobně, písemně i jinak zvát lidi k účasti na něm; dokonce můžete požadovat i pomoc úřadu při tomto; a
  • požádat úřad nebo Policii ČR, aby poskytli ochranu shromáždění, pokud reálně hrozí, že ho bude někdo narušovat (například „ideoví odpůrci“).

Jako svolavatel máte zároveň povinnost:

  • oznámit shromáždění úřadu zákonným způsobem (viz výše),
  • starat se o řádný a pokojný průběh shromáždění – v rámci toho máte povinnost:
    • poskytnout úřadu na jeho žádost součinnost, která je nezbytná k zajištění řádného průběhu shromáždění, plnit pokyny úřadu a Policie ČR a povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy (například pravidla pro hlukové limity apod.),
    • zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let,
    • být přítomen na Vámi oznámením shromáždění
    • řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění uvedeného v oznámení,
    • dávat závazné pokyny pořadatelům,
    • vydávat přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění,
    • činit (další) opatření, aby nedošlo k narušení pokojného průběhu shromáždění,
  • zjednat nápravu, pokud dojde k narušení pokojného průběhu shromáždění, a pokud se vám to nepodaří, tak musíte požádat bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii ČR a sami vyzvat účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění; takovou povinnost máte i v případě, kdy se po ukončení shromáždění účastníci sami pokojně nerozejdou,
  • shromáždění ukončit.

Práva a povinnosti účastníka shromáždění

Zákon reguluje nejen svolávání a řízení shromáždění, ale zčásti i postavení jeho účastníků. Ti mají zejména právo pokojně se účastnit shromáždění, a to nehledě na to, jestli bylo řádně oznámeno, nebo ne.

Během shromáždění ale účastníci musí dodržovat tyto povinnosti:

 

  • dbát pokynů svolavatele a pořadatelů k zajištění řádného a pokojného průběhu shromáždění,
  • zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění,
  • nemít u sebe střelné zbraně, výbušniny, pyrotechnické výrobky ani jiné předměty, kterými je možné ublížit na zdraví, pokud je možné z okolností nebo z vašeho chování usuzovat, že mají být použity k násilí nebo pohrůžce násilím,
  • nemít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci (nemaskovat se),
  • pokojně se rozejít po ukončení shromáždění a v případě jeho rozpuštění neprodleně opustit místo shromáždění.
Jaké jsou sankce za porušení povinností organizátora a účastníků?

Porušení většiny uvedených povinností by mohlo znamenat spáchání přestupku proti právu shromažďovacímu, za který lze uložit pokutu až do výše 15 000 Kč (v případě, že svolavatelem je právnická osoba, až do výše 30 000 Kč). Zákon o právu shromažďovacím zná tyto přestupky:

Přestupky, kterých se může dopustit pouze svolavatel:

  • svolání nebo pořádání shromáždění bez oznámení,
  • svolávání nebo pořádání shromáždění, které je na základě zákona nebo rozhodnutí úřadu zakázáno,
  • nesplnění některé ze zákonných povinností bez vážného důvodu
  • nesplnění některé z podmínek pro konání shromáždění stanovenou úřadem
  • neprovedení účinných opatření, aby se účastníci shromáždění pokojně rozešli v případě rozpuštění shromáždění

Přestupky, který se může dopustit účastník shromáždění

  • účastník má u sebe střelnou zbraň, výbušninu nebo pyrotechnický výrobek anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví,
  • účastník má zakrytý obličej způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci,
  • neuposlechnutí výzvy svolavatele k pokojnému rozchodu z ukončeného shromáždění anebo neuposlechnutí výzvy zástupce úřadu nebo policisty k pokojnému rozchodu z rozpuštěného shromáždění.

Přestupky, kterých se může dopustit kdokoliv

  • neuposlechnutí pokynu svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo bránění těmto osobám v plnění jejich povinnosti,
  • bránění účastníkům shromáždění, aby se pokojně rozešli,
  • neoprávněné ztěžování nebo bránění účastníkům shromáždění v přístupu na shromáždění
  • nesplnění pokynu zástupce úřadu nebo policisty
  • bránění účastníkům shromáždění ve splnění účelu shromáždění nepřístojným chováním, nebo
  • neoprávněné úmyslné bránění jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.

OMEZENÍ SHROMAŽĎOVACÍHO PRÁVA: ROZPUŠTĚNÍ A ZÁKAZ

Každé shromáždění musí dodržovat určitá pravidla. Pokud tato pravidla překročí a zvrhne se k protiprávním aktivitám, nesmí nadále pokračovat. V takovém případě se rozpouští. Pokud je ovšem už z oznámení shromáždění patrné, že bude zastřešovat protiprávní aktivity, tak ho úřad může zakázat dopředu a zakázané shromáždění se pak nesmí vůbec konat.

Zákaz shromáždění

Příslušný úřad oznámené shromáždění zakáže, pokud:

  • účel shromáždění je protiprávní, tj. směřuje-li k výzvě:
    • popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů,
    • dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti,
    • jinak porušovat ústavu a zákony,
  • se má konat na nevhodném místě (a v nevhodném čase), konkrétně:
    • na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví (například pokud by ekologové chtěli demonstrovat přímo v areálu atomové elektrárny),
    • na stejném místě a ve stejnou domu se má konat jiné shromáždění, které bylo oznámeno dříve, a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání a zároveň by stanovení podmínek úřadem bylo zjevně neúčelné – pokud je to ale jen trochu možné, tak by úřad měl umožnit, aby se konala obě shromáždění (zároveň), a tento důvod pro zákaz používat jen výjimečně; vždycky je totiž možné rozpustit shromáždění později na místě, pokud tam dojde ke kolizi, kterou nelze řešit jinak,
    • na místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, pokud lze bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde a nezmaří se tak oznámený účel shromáždění,
    • v blízkosti budov Parlamentu České republiky (konkrétně se jedná o tato místa: Sněmovní, Praha 1; U Zlaté studně, Praha 1; Tomášská, Praha 1; Thunovská, Praha 1; Valdštejnské náměstí, Praha 1; Valdštejnská, Praha 1; Zámecká, Praha 1; chodník přiléhající k severní hraně Malostranského náměstí, Praha 1, mezi křižovatkami s ulicí Zámecká, Praha 1, a Tomášská, Praha 1; a Letenská, Praha 1, a to v úseku mezi Malostranským náměstím, Praha 1, a křižovatkou s ulicí Josefská, Praha 1.

Pokud je nějaký problém s oznámeným místem shromážděním, úřad by měl svolavateli nejdříve navrhnout změnu místa, případně času konání shromáždění. Až pokud by svolavatel svůj návrh neupravil, mohl by úřad shromáždění zakázat. Úřad svolavateli také může uložit, aby shromáždění konané večer (v noci) bylo ukončeno tak, aby nedošlo k nepřiměřenému rušení nočního klidu. Rovněž v případě kolize dvou shromáždění oznámených na stejné místo ve stejnou dobu by se měl úřad nejdříve pokusit kolizi řešit stanovením podmínek konání shromáždění, pouze za předpokladu, že by stanovení podmínek zjevně nebylo účelné, lze později oznámené shromáždění zakázat.

Rozhodnutí o zákazu shromáždění musí úřad vydat do tří pracovních dnů od doručení oznámení.

Rozpuštění shromáždění

Pokud se shromáždění koná v rozporu se zákonem, zástupce úřadu nebo příslušník Policie ČR je oprávněn ho na místě rozpustit.

Shromáždění je možné rozpustit v těchto případech:

  • shromáždění se koná, přestože bylo zakázáno;
  • shromáždění nebylo oznámeno a nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz (viz výše);
  • shromáždění se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu takovým způsobem, že v průběhu shromáždění nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz;
  • účastníci shromáždění porušili své povinnosti nemít u sebe zbraně, výbušniny nebo pyrotechniku anebo nemít zahalený obličej;
  • lze se ůvodně domnívat, že účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem (zákrokem proti jednotlivým pachatelům).

 

Skutečnost, že se koná shromáždění, které nebylo předem řádně oznámeno, ač mělo být, rozhodně sama o sobě není důvodem pro jeho rozpuštění!

Kdo a jak může shromáždění rozpustit?

Pokud nastala některá ze situací uvedených výše, kdy je možné shromáždění rozpustit, reaguje na to předně zástupce úřadu přítomný na místě:

  1. Nejprve vyzve svolavatele, aby shromáždění sám neprodleně ukončil.
  2. Pokud tak svolavatel neučiní, zástupce úřadu sám sdělí účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno. – Toto sdělení musí být srozumitelné a zřetelné, tak aby se s ním všichni účastníci mohli seznámit. Musí obsahovat i důvody k rozpuštění shromáždění.
  3. Zároveň zástupce úřadu účastníky vyzve, aby se pokojně rozešli. – Přitom je upozorní i na následky neuposlechnutí této výzvy (zejména možný zákrok policie).
  4. Pokud se tak nestane, může si zástupce úřadu přizvat na pomoc Policii ČR, aby shromáždění rozpustila (i za pomocí donucovacích prostředků).

Pokud by nastala situace, kdy je třeba shromáždění rozpustit, ale na místě by se zrovna nenacházel žádný zástupce úřadu, mohl by místo něj stejným způsobem jednat příslušník Policie ČR.

Pokud se účastníci rozpuštěného shromáždění sami pokojně nerozejdou, může dojít k zákroku policie. V nepřítomnosti zástupce, kdy by policie zasáhla bez jeho rozhodnutí, musela by alespoň následně úřad o provedeném zákroku vyrozumět.

Pokud policie zakročuje k rozpuštění shromáždění, jedná se zpravidla o tzv. zákrok pod jednotným velením. O postupu policistů a použití donucovacích prostředků potom nerozhodují jednotliví policisté, ale velitel zásahu (nebo jeho nadřízený). Ten za něj také nese odpovědnost.

Zásah policie by v každém případě měl být přiměřený. Ze strany policistů by nemělo docházet ke zbytečnému násilí.

OBRANA PROTI NEZÁKONNÉMU OMEZENÍ SHROMAŽĎOVACÍHO PRÁVA

Státní úřady nebo orgány mohou vaši svobodu se pokojně shromažďovat omezit několikerým způsobem. V závislosti na typu omezení se vám nabízí různé právní nástroje, jak se bránit:

1. Obrana proti zákazu shromáždění

Proti rozhodnutí o zákazu shromáždění můžete – jako jeho svolavatel – podat žalobu ke krajskému soudu. Musíte ji podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí (POZOR – za den doručení se považuje den vyvěšení rozhodnutí úřadu na úřední desce!). Jedná se o žalobu v rámci správního soudnictví a příslušným soudem je ten, v jehož obvodě se nachází úřad, který vám shromáždění zakázal.

Soud o vaší žalobě musí rozhodnout do tří dnů. Napadené rozhodnutí úřadu zruší, pokud dojde k závěru, že nebyly dány důvody pro zákaz vašeho shromáždění. V takovém případě poté můžete oznámené shromáždění uspořádat:

  • v původním termínu, pokud je to ještě možné, případně
  • do 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu – v takovém případě shromáždění nemusíte znovu oznamovat, pouze stačí, když o něm informujete úřad alespoň jeden den předem. Pokud byste ale shromáždění chtěli pořádat později než v této třicetidenní lhůtě, museli byste ho nanovo řádně oznámit.

 2. Obrana proti rozpuštění shromáždění

Pokud zástupce úřadu nebo policie rozpustí shromáždění na místě, můžete se proti tomu následně rovněž bránit žalobou ve správním soudnictví – jedná se o žalobu proti nezákonnému zásahu. Žaloba musí být podána do 15 dnů od rozpuštění shromáždění ke krajskému soudu. Na rozdíl od žalob proti zákazu shromáždění, v tomto případě může žalobu podat nejen svolavatel, ale i kdokoliv z účastníků shromáždění. Na straně žalované pak bude vystupovat ten orgán, který shromáždění rozpustil. V úvahu tak přichází úřad, jehož zástupce vyzval svolavatele k ukončení shromáždění, nebo Policie ČR v případě, že výzvu k ukončení shromáždění učinil příslušník Policie ČR, nebo v případě, že je u soudu brojeno proti doprovodnému zásahu, jenž nastal po rozpuštění shromáždění, např. v podobě zákroku Policie ČR vůči účastníkům shromáždění, kteří se pokojně nerozešli.

Státní úřady nebo orgány mohou vaši svobodu se pokojně shromažďovat omezit několikerým způsobem. V závislosti na typu omezení se vám nabízí různé právní nástroje, jak se bránit:

1. Obrana proti zákazu shromáždění

Proti rozhodnutí o zákazu shromáždění můžete – jako jeho svolavatel – podat žalobu ke krajskému soudu. Musíte ji podat do 15 dnů od doručení rozhodnutí (POZOR – za den doručení se považuje den vyvěšení rozhodnutí úřadu na úřední desce!). Jedná se o žalobu v rámci správního soudnictví a příslušným soudem je ten, v jehož obvodě se nachází úřad, který vám shromáždění zakázal.

Soud o vaší žalobě musí rozhodnout do tří dnů. Napadené rozhodnutí úřadu zruší, pokud dojde k závěru, že nebyly dány důvody pro zákaz vašeho shromáždění. V takovém případě poté můžete oznámené shromáždění uspořádat:

  • v původním termínu, pokud je to ještě možné, případně
  • do 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu – v takovém případě shromáždění nemusíte znovu oznamovat, pouze stačí, když o něm informujete úřad alespoň jeden den předem. Pokud byste ale shromáždění chtěli pořádat později než v této třicetidenní lhůtě, museli byste ho nanovo řádně oznámit.

 2. Obrana proti rozpuštění shromáždění

Pokud zástupce úřadu nebo policie rozpustí shromáždění na místě, můžete se proti tomu následně rovněž bránit žalobou ve správním soudnictví – jedná se o žalobu proti nezákonnému zásahu. Žaloba musí být podána do 15 dnů od rozpuštění shromáždění ke krajskému soudu. Na rozdíl od žalob proti zákazu shromáždění, v tomto případě může žalobu podat nejen svolavatel, ale i kdokoliv z účastníků shromáždění. Na straně žalované pak bude vystupovat ten orgán, který shromáždění rozpustil. V úvahu tak přichází úřad, jehož zástupce vyzval svolavatele k ukončení shromáždění, nebo Policie ČR v případě, že výzvu k ukončení shromáždění učinil příslušník Policie ČR, nebo v případě, že je u soudu brojeno proti doprovodnému zásahu, jenž nastal po rozpuštění shromáždění, např. v podobě zákroku Policie ČR vůči účastníkům shromáždění, kteří se pokojně nerozešli.

Při podávání zásahové žaloby je třeba pamatovat na to, že rozpuštění shromáždění s sebou nemusí nést jen jeden zásah do práva shromažďovacího (ať už oprávněný, či nikoliv), spočívající ve sdělení zástupce úřadu či příslušníka Policie ČR, že shromáždění je rozpuštěno, ale na tento zásah může navazovat i další zásah, a tím je zákrok Policie ČR vůči účastníkům shromáždění, kteří se pokojně nerozešli. Před správním soudem je proto možné napadnout zákonnost, a to včetně přiměřenosti, obou těchto zásahů či každého zvlášť.

Soud na podkladě podané žaloby posoudí, jestli shromáždění bylo, nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Ovšem i když soud rozhodne, že rozpuštění bylo protiprávní, neplyne vám z tohoto rozhodnutí nárok na pořádání nového shromáždění. Zato ale můžete po státu žádat omluvu, případně také přiměřené zadostiučinění za nehmotnou újmu, která vám byla při rozpuštění shromáždění způsobena.

3. Obrana proti jiným zásahům státu

Jiný zásah státu může představovat nepřiměřený postup policie jako celku na místě shromáždění (když třeba policisté začnou účastníky shromáždění hromadně legitimovat) nebo tzv. „exces“ konkrétního policisty, případně úředníka (když například znenadání bezdůvodně fyzicky napadne některého z účastníků shromáždění).

V těchto případech se vám nabízí „klasické“ prostředky právní ochrany pro případy nezákonného jednání policie či policisty nebo jiného reprezentanta státní moci. V prvním případě, tedy při nezákonném postupu policie, se jedná o:

  • stížnost ke krajskému ředitelství policie (případně k Policejnímu prezidiu)
  • žádost o omluvu a náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění od Ministerstva vnitra
  • žalobu proti nezákonnému zásahu policie ke krajskému soudu (viz výše).

V druhém případě, tedy při individuálním excesu policisty, se jedná o:

  • stížnost ke krajskému ředitelství policie
  • trestní oznámení
  • žalobu na ochranu osobnosti.

Pro bližší informace viz sekci „Jak se bránit“