Stěžovatel umístěn v detenci se bránil realizaci správního vyhoštění, v důsledku čehož byl vystaven ponižujícímu zacházení ze strany policistů, spočívajícímu především ve včasném neoznámení plánovaného odletu, použití nepřiměřených donucovacích prostředků a bolestivém nasazení pout při převozu a zacházení na letišti. GIBS následně neprovedla efektivní vyšetřování případu a pochybení musel konstatovat až Ústavní soud.
Státní příslušník Kamerunu, zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová za účelem realizace správního vyhoštění, měl být dne 6. 6. 2014 letecky navrácen do země původu. O tomto datu se dotyčný dozvěděl pouze náhodou den předem od sociální pracovnice ZZC, když si chtěl vzít svou osobní věc a bylo mu sděleno, že jeho osobní věci jsou již zabaleny a připraveny k odjezdu.
Dne 6. 6. 2014 ráno před osmou hodinou vstoupili do pokoje stěžovatele čtyři policisté. Dva policisté měli za úkol odvést stěžovatele a další dva byli určeni k jejich ochraně a v době zákroku na pokoji stáli venku na chodbě přede dveřmi pokoje. Stěžovatel však dobrovolně odejít z pokoje odmítl, byl svlečený a odmítal se i obléct. Dva zakročující policisté nebyli schopni pomocí hmatů a chvatů překonat odpor stěžovatele, který se údajně držel kusů nábytku a ze sevření policistů se vytrhával. Proto z pokoje odešli a kontaktovali telefonicky nadřízeného, který jim sdělil, že eskorta musí proběhnout.
Tito dva policisté se tedy vrátili na pokoj, ale odpor stěžovatele se jim opět nepodařilo překonat pomocí hmatů a chvatů, proto po poučení proti stěžovateli použili slzotvorný plyn. V důsledku použití plynu se stěžovatel stal dezorientovaným a policistům se podařilo jej spoutat a odnést z budovy ven. Protože stěžovatel byl nahý, tak jej zakryli prostěradlem, které si ale údajně během přesunu do jiné budovy v areálu ZZC shazoval. Po výstupním lékařském ošetření a obléknutí jej policisté odnesli do auta a odjeli na letiště. Po celou dobu eskorty měl stěžovatel nasazena pouta a poutací pás.
Na letišti stěžovatel stále odmítal spolupracovat a sám jít. Policisté nesehnali vozík pro osoby se zdravotním postižením, tak použili k jeho přesunu po letišti vozík na zavazadla a tímto způsobem jej převezli do policejní cely na letišti. Kapitán letadla, kterým měl stěžovatel odletět, však odmítl stěžovatele na palubu připustit, neboť podle něj představoval stěžovatel pro let riziko. Stěžovatel necestoval dobrovolně a zároveň při letu již neměl být doprovázen žádnou jinou osobou. Stěžovatel byl z policejní cely přemístěn opět do auta, tentokrát již za použití vozíku pro osoby se zdravotním postižením, a převezen zpátky do ZZC.
Stěžovatel shledal v jednání policistů svém vyhoštění porušení svých základních práv, konkrétně práva nebýt podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení, spočívajícímu především ve včasném neoznámení plánovaného odletu, použití nepřiměřených donucovacích prostředků (údery a kopy do celého těla, slzotvorný plyn) a bolestivém nasazení pout při převozu a zacházení na letišti.
Stěžovatel tvrdil, že v důsledku úderů a kopů utrpěl četné pohmožděniny a oděrky po celém těle. Navíc policisté nastříkali stěžovateli do obličeje slzotvorný plyn, který mu způsobil intenzivní pálení očí, dýchací potíže, bolesti hlavy a žaludeční nevolnost, později i zánět spojivek. Stěžovatel byl silně dezorientován. Po použití donucovacích prostředků nebyl ošetřen, nebyl mu ani umyt obličej od slzotvorného plynu. Stěžovatel nemohl prakticky po celou dobu výkonu vyhoštění otevřít oči a měl v průběhu celé operace nasazena pouta tak pevně, že mu na zápěstích způsobila odřeniny. Stěžovatel byl v tomto stavu převezen ze ZZC autem ve společnosti policejní eskorty tří policistů na Letiště Václava Havla. V průběhu celé cesty v trvání dvou hodin měl nasazena velmi pevně utažená pouta, která se mu zarývala do kůže, a v důsledku použití slzotvorného plynu neviděl a pociťoval pálení v obličeji, zejména v očích.
Podniknuté kroky a chronologie případu:
- červen 2014 – podána stížnost přímo k policii a paralelně trestní oznámení ke Generální inspekci bezpečnostních sborů
- červenec 2014 – došlo k realizaci vyhoštění stěžovatele
- srpen 2014 – stěžovatel byl vyrozuměn ředitelem Služby cizinecké policie, že jeho stížnost byla posouzena jako nedůvodná
- listopad 2014 – GIBS odložila trestní oznámení, neboť shledala, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak
- listopad 2014 – podána stížnost proti odložení věci ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze
- prosinec 2014 – stížnost byla KSZ zamítnuta
- leden 2015 – podán podnět k výkonu dohledu nad činností krajského státního zastupitelství k Vrchnímu státnímu zastupitelství
- březen 2015 – Vrchní státní zastupitelství v Praze shledalo podnět stěžovatele k výkonu dohledu nad činností krajského státního zastupitelství nedůvodným
- březen 2015 – podána ústavní stížnost
- říjen 2015 – Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 860/15 konstatoval, že došlo k porušení základního práva stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení a právo stěžovatele na účinné vyšetřování