Policisté a strážníci se v praxi často liší i vzhledem. Jejich nejjednodušším poznávacím znamením jsou jejich uniformy. Zatímco všichni policisté po celé republice mají předepsané jednotné uniformy, stejnokroje obecních policií se mohou lišit – například mohou používat různé barevné kombinace (černé, modré a žluté barvy).

Uniforma Policie ČR musí obsahovat:

• velký státní znak ČR se slovem „POLICIE“ na levém rukávu,
• nápis „POLICIE“ na levé straně hrudi nebo na zádech a
• identifikační číslo policisty na levé straně hrudi – jedná se o šestimístné číslo, umístněné většinou na spodním okraji kovového symbolu policie na prsou policisty.

Uniforma strážníka obecní policie musí obsahovat:

• odznak obecní policie s nápisem „OBECNÍ POLICIE“ („MĚSTSKÁ POLICIE“) a velkým státním znakem ČR nebo znakem obce na pravé straně hrudi,
• označení „OBECNÍ POLICIE“ („MĚSTSKÁ POLICIE“) v horní části uniformy (vepředu nebo vzdadu) a
• identifikační číslo strážníka na pravé straně hrudi pod odznakem obecní policie.

Strážníky můžete často poznat i podle toho, že na svých uniformách (čepicích) často mají tzv. šachovnicovou pásku.

Ano. Každá obec se může rozhodnout sama, jestli chce mít svoji obecní policii, nebo ne. O tom rozhoduje zastupitelstvo obce. Pokud si obec nezřídí svou „vlastní“ obecní policii, může plněním jejích úkolů pověřit:

• některého zaměstnance obecního úřadu nebo
• obecní policii jiné obce, a to na základě dohody s touto jinou obcí.

Třetí možností je, aby starosta obce alespoň v některých záležitostech požádal o spolupráci přímo Policii ČR.

Pokud se obec rozhodne nezřídit svou vlastní obecní policii, má několik možností:

• Plněním úkolů obecní policie může pověřit některého zaměstnance obecního úřadu.
• Může uzavřít dohodu s jinou obcí, aby obecní policie této jiné obce působila i v obci, která obecní policii nezřídila.
• V některých záležitostech může požadovat i spolupráci po Policii ČR.

Uniforma může sloužit jako poznávací znak policisty nebo strážníka. Proto je dobré vědět, jak vypadají a čím se liší.

Obě uniformy můžete snadno rozlišit podle umístění symbolů, nápisů a identifikačního čísla:

• Policejní uniformy je mají nalevo (jedná se o velký státní znak ČR se slovem „POLICIE“, nápis „POLICIE“, symbol policie s identifikačním číslem).
• Uniformy strážníků je mají napravo (jedná se o odznak obecní policie s nápisem „OBECNÍ POLICIE“ a velkým státním znakem ČR nebo znakem obce a identifikační číslo).

Dalším poznávacím znamením může být barva uniforem:

• Policejní uniformy jsou nejčastěji černé, případně šedé a do nich se nosí modrá (nebo bílá) košile.
• Uniformy strážníků ale nejsou jednotné – záleží na každé obci. Mohou však používat jenom černou, modrou nebo žlutou barvu, včetně jejich kombinace. Strážníci obecní policie taky často používají tzv. šachovnicovou pásku.

Služební průkaz nebo odznak policie a průkaz obecní policie jsou prostředky, pomocí kterých se policisté a strážníci mohou prokazovat. Když vám je ale ukazují, nesmí je pustit z ruky, dávají vám jen nahlédnout na jejich přední stranu.

Služební průkaz policisty obsahuje na přední straně fotografii policisty i jeho identifikační číslo. Mohou ho nosit i policisté v civilu.

Odznak policie používají policisté ze služby kriminální policie a vyšetřování (místo služebního průkazu). Na jeho přední straně je také fotografie policisy a jeho identifikační číslo.

Průkaz obecní policie používají strážníci mimo pracovní dobu k prokázání své příslušnosti k obecní policii. Je na něm umístěna jak fotografie strážníka a jeho identifikační číslo, tak celé jméno strážníka, název obce a podpis starosty. Průkaz je jako „PRŮKAZ OBECNÍ POLICIE“ označen.

Ústní prohlášení je jenom výjimečným způsobem, jak se může policista nebo strážník prokázat.

Oba mohou takové ústní prohlášení použít jenom tehdy, kdy není možné se prokázat jinými způsoby (viz výše). Jsou to krajní případy, situace, kdy je třeba rychle, okamžitě, bez zdržování zasáhnout.

V těch nejkrajnějších případech se policista dokonce nemusí prokazovat ani takto ústně. Ovšem hned jak takové okolnosti pominou, musí se prokázat řádným způsobem.

Strážník se musí prokázat řádným způsobem hned, jak je to možné, i když prve použije ústní prohlášení „obecní policie“. Strážníci se tedy na rozdíl od policistů musí prokázat (alespoň ústně) úplně vždy, když jednají.

Povinnost zdvořilosti znamená, že by s vámi policisté i strážníci měli vždy jednat slušně, s úctou k vaší osobnosti, důstojnosti, cti. Neměli by vám například tykat a neměli by se chovat diskriminačně. Měli by respektovat rovnost všech lidí bez rozdílu.

Při takovém jednání totiž policisté a strážníci neprojevují úctu jen k vám, ale vlastně i ke svému povolání; podporují tak vážnost, důstojnost a respekt ve společnosti pro všechny své kolegy.

Policista musí zasáhnout – to znamená provést úkon, zákrok nebo jiné opatření – pokud dochází k narušování vnitřního pořádku nebo bezpečnosti. Například pokud někdo ohrožuje jiné na ulici či podobně. Povinnost zasáhnout na policistu dopadá nejen, když je ve službě, ale někdy i když není. To platí v případech bezprostředního ohrožení majetku nebo života, zdraví nebo svobody nějaké osoby.

Podobnou povinnost zasáhnout má i strážník.

Na druhou stranu není možné po policistech (nebo strážnících) vyžadovat, aby zasahovali za každých okolností – například pokud provádějí nějaký důležitější úkol, pokud jsou zranění, pokud nemají potřebný výcvik, atd.

Povinnost zasáhnout se někdy označuje jako „povinnost (nebo zásada) iniciativy“ či „iniciační povinnost“.

Přiměřený postup je takový, kdy policista nebo strážník zvažují všechny okolnosti situace, a podle toho se posléze rozhodují. Neaplikují slepě zákon nebo jedno jeho ustanovení, ale myslí i na to, aby nezpůsobili „víc škody než užitku“ – například aby nepoužívali násilí víc, než je nutné. Mají se vyvarovat vzniku tzv. bezdůvodné újmy, tedy zbytečné újmy nebo škody. Samozřejmě se vždy musí pohybovat v mezích zákona; ten jim však většinou dává i určitý prostor pro uvážení, co je v konkrétní situaci nejlepší učinit, nebo naopak neučinit.

Policista vás má vždy poučit o důvodech úkonu, který vůči vám provádí – proč po vás něco žádá, proč vás k něčemu vyzývá. Když nějak zasahuje do vašich práv a svobod (například když vás zajišťuje, a tak omezuje vaši osobní svobodu), musí vás poučit i o vašich právech a povinnostech.

I strážník vás musí poučit o vašich právech a povinnostech, zasahuje-li do sféry vašich práv a svobod.

Takové poučení se provádí ještě předtím, než policista nebo strážník přistoupí k danému úkonu, o kterém vás poučují. Jenom výjimečně se stane, že vás není možné poučit předem, a tak se to provede dodatečně.

Nemělo by se ale stávat, aby policista nebo strážník poučení úplně vynechal nebo čekal, až se na něj případně zeptáte sami.

Policista i strážník se vám samozřejmě musí prokázat vždy, když po vás něco chtějí, k něčemu vyzývají. Měli byste vědět, že to jsou opravdu příslušníci policie nebo obecní policie, abyste pak s nimi jako s takovými mohli jednat a třeba plnit jejich pokyny.

Výjimečně se ale může stát, že okolnosti konkrétní situace zkrátka neumožňují, aby se zasahující policista nějakým zákonným způsobem prokázal – je potřeba zasáhnout rychle, neztrácet čas. V takovým případech je potom možné, aby se policista prokázal dodatečně.

Krom toho existují i případy, kdy policista svou příslušnost oprávněně zastírá(například když vystupuje jako agent). V tom případě ale vůči vám jako policista ani nemůže vystupovat, dokud se patřičně neprokáže.

K tomu, jak se policisté a strážníci prokazují, viz zde.

Zvolání „Jménem zákona“ mají policisté i strážníci použít vždycky, když při provádění nějakého úkonu používají sílu nebo použitím síly hrozí. V takových situacích mají zvolat „Jménem zákona“ a přidat odpovídající výzvu (co vlastně máte nebo nemáte udělat), a to ještě předtím, než takový úkon provedou.

Samozřejmě se ale mohou objevit situace, kdy na takové zvolání nebude čas nebo ho nebude možné provést z jiného důvodu. To jsou však výjimečné situace.