Pondělí, 22. května 2023Aktuality
Podpořte právní pomoc ženě, která byla obžalována a postavena před soud za to, že své dítě porodila doma
Zastavme snahu orgánů činných v trestním řízení stíhat ženy za jejich rozhodování o svém porodu. Žádná žena by neměla v průběhu porodu prožívat obavy, že za odmítnutí zákroku na svém těle doporučovaného zdravotníky jí hrozí trestní stíhání a snad i vězení. Strach z trestu k porodu rozhodně nepatří, k porodu patří pouze respekt k rodící ženě a její volbě, ať je jakákoliv.
V médiích proběhla v únoru 2023 zpráva o trestním stíhání rodičky, která odmítla císařský řez a porodila doma za přítomnosti manžela. Novorozenec se kvůli přidušení během porodu narodil ve vážném stavu a nakonec asi za měsíc zemřel. Podle policie se žena měla dopustit trestného činu usmrcení z nedbalosti.
Policie zahájila trestní stíhání rodičky, kterého se měla dopustit tím, že nerespektovala doporučení zdravotníků k císařskému řezu a odjela z porodnice domů, kde porodila. Nedostatečné zajištění péče novorozenci po jeho narození jí vytýkáno nebylo.
Žena podala proti trestnímu stíhání obsáhlou stížnost
Žena s pomocí své advokátky podala proti zahájení trestního stíhání obsáhle odůvodněnou stížnost. V ní argumentovala primárně tím, že české právo je založeno na svobodě rodičky rozhodnout o okolnostech svého porodu včetně volby porodu doma, což tvrdila i česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva. Proto nelze ženu trestně stíhat za to, že porodí doma a nevyužije péče porodnice. Dále poukázala na skutečnost, že usmrcení „jiného“ z nedbalosti se dle judikatury nevztahuje na plod v těle matky a že na jakýkoliv zákrok na těle rodící ženy se vztahuje svobodný a informovaný souhlas:
„Z hlediska práva je třeba respektovat svobodnou volbu ženy ohledně okolností porodu včetně místa porodu a včetně rozhodnutí přivést dítě na svět fyziologicky a bez zásahů na těle matky, i když to s sebou nese rizika, ostatně i zásahy do těla matky s sebou nesou rizika, která matka není povinna nést.“
Ve stížnosti také žena namítala, že je nepřijatelné její volbu hodnotit ex post se znalostí výsledku, jak tendenčně činily některé posudky zpracované pro policii. V nemocnici se jí kontrakce zastavily a už znovu nerozběhly, personál jí navrhoval císařský řez, ale žena chtěla dát šanci rozběhnutí přirozeného porodu, čemuž bránilo nemocniční prostředí. Vyšetřením bylo zjištěno, že je plod v dobrém stavu, stejně jako rodička po celou dobu těhotenství. Žena byla poučena o rizicích odmítnutí císařského řezu, ale i samotný císařský řez je spojen s vážnými riziky. Situace rozhodně nebyla taková, že by plod byl akutně ohrožen a že by odmítnutí císařského řezu automaticky znamenalo úmrtí plodu.
Závěrem poukázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které některé události mají objektivně nešťastnou nebo i tragickou povahu, ale to neznamená, že se ze škodlivého následku musí dovozovat závěr o trestněprávním zavinění nějaké osoby.
Státního zástupce argumentace nezajímala a postavil ženu před trestní soud
Stížnost ženy o rozsahu 13 stran státní zástupce zamítl s odůvodněním v rozsahu pouhých dvou odstavců, ve kterých se vůbec nevypořádal s její argumentací a opět hodnotil událost ex post a z tragického následku dovozoval odpovědnost matky. Obratem na matku podal obžalobu k soudu.
Namísto toho, aby věc byla odložena, neboť i přes tragický následek zjevně nejde o trestný čin (stejně jako nejde o trestné činy v případě asi 600 ročně v České republice mrtvě narozených nebo do měsíce života zemřelých dětí), tak se orgány činné v trestním řízení snaží bezprecedentně šikanovat matku, které se přihodila osobní tragédie a která si již prožila velkou bolest. Součástí této šikany a hyenismu je i medializace ze strany policie a její snaha, aby matka, která nemá žádný majetek větší hodnoty, musela hradit náklady na zdravotní péči o novorozence ve výši 1,5 milionu Kč.
Případ této ženy si již vyžádal desítky hodin práce její advokátky Zuzany Candigliota, dalších právníků a externích konzultantů s cílem zastavit trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že žena byla obžalována a věc bude řešit soud, vyžádá si případ další desítky hodin práce odborníků nejen z oboru práva, ale i medicíny a statistiky apod. Navíc dopředu nelze odhadovat, zda případ neskončí až u Ústavního soudu jako případ porodní asistentky Ivany Königsmarkové, kterou osvobodil až Ústavní soud.
Zaplacení dalších právních služeb a konzultací je mimo finanční možnosti dotčené ženy. Přitom její případ je důležitý nejen pro ni, ale pro všechny rodící ženy, které by se měly v průběhu porodu cítit bezpečně a rozhodovat se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a na základě svobodného a informovaného souhlasu, a ne pod nátlakem a hrozbou trestního stíhání.
Vzhledem k náročnosti případu a zapojení dalších právníků a odborníků do obhajoby vybíráme na tento případ částku 250.000 Kč. Jde o přímý útok na svobodu rodících žen, a tomu chceme zabránit.
Případ je v současné době v citlivé úvodní fázi, proto ze strategických důvodů nyní bližší informace o případu nezveřejňujeme, bližší informace budou sděleny následně.O průběhu případu vás budeme průběžně informovat.
Přispět můžete na portálu Darujme.cz
Děkujeme vám za podporu případu!
V případě dotazů ohledně této kampaně pište na adela.holecek@llp.cz.
Na činnost Ligy lidských práv v podobě administrativního zajištění FR kampaně a informování veřejnosti o průběhu případu využijeme max. 20% z vybrané částky.
Pondělí, 30. listopadu 2020Otevřené případy
Liga lidských práv poskytovala právní pomoc porodní asistentce Johance Kubaňové, která čelila pokutě ve výši 120.000 Kč za poskytování péče během porodů v domácím prostředí. V této kauze hájíme práva všech porodních asistentek v Česku – aby mohly ženám poskytovat komplexní péči v jejich sociálním prostředí včetně asistence u porodů doma a poskytnutí následné péče novorozencům, jak je to běžné v západní Evropě a jak doporučuje i Světová zdravotnická organizace.
Enormní pokutu jí Krajský úřad Středočeského kraje (úřednice Simona Dobisová) vyměřil za poskytování zdravotní péče během porodů v domácím prostředí. Tato praxe je přitom v západoevropských zemích legální a výzkumy potvrzují, že je tento typ péče u žen s nízkým rizikem srovnatelně bezpečný pro dítě jako porod v nemocnici, ale je významně zdravotně výhodnější pro matky.
Johanka Kubaňová k poskytování péče v domácím prostředí uvádí: „Žena má svobodu volby místa porodu. Nemohu ji tedy nutit jít rodit do zdravotnického zařízení. Kdybych odešla od rodící ženy a u porodu s odmítnutím mé asistence pak nastaly komplikace, mohla bych čelit trestněprávnímu řízení za neposkytnutí péče a první pomoci. Ale ani etika mi nedovoluje opustit rodící ženu. Jsem přece porodní asistentka vyškolená právě k asistenci u porodu.“
Původní pokutu ve výši 120.000 Kč Ministerstvo zdravotnictví na základě našeho odvolání zrušilo a případ vrátilo zpět úřadu s výkladem, že poskytnutí odborné první pomoci v mezích odbornosti poskytovatele zdravotní služby nemůže být protiprávním jednáním. O rozhodnutí ministerstva jsme informovali v tiskové zprávě. Na jeho základě vydala Unie porodních asistentek stanovisko k poskytování první pomoci porodní asistentkou při porodu ve vlastním sociálním prostředí rodičky, díky kterému mají porodní asistentky vodítko jak v těchto případech postupovat.
Úřad uložil porodní asistentce pokutu znovu, ale podruhé ve výši 80.000 Kč. I proti tomuto rozhodnutí úřadu jsme podali odvolání. Následně se dlouho nic nedělo, proto jsme podali stížnost na průtahy v řízení. Ministerstvo zdravotnictví se za průtahy omluvilo a zároveň rozhodlo o zastavení řízení s odůvodněním, že uplynula promlčecí doba.
Nakonec je to porodní asistentka, kdo požaduje po státu finanční náhradu, což vysvětluje její advokátka Zuzana Candigliota: „Celé řízení proti porodní asistentce trvalo 4 roky, kdy jí hrozila pokuta v enormní výši, byla odrazována od výkonu své profese a řízení ji profesně poškozovalo. Přitom se klientka ničeho protiprávního nedopustila, naopak poskytováním péče ženám a dětem jednala v jejich nejlepším zájmu. Omluvu tedy nepovažujeme za dostačující a požadujeme náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení.“
Veřejnost vytvořila na podporu porodní asistentky web http://podporajohance.cz a na její právní zastupování přispěla částkou 120.000 Kč. Částka byla vynaložena nejen na právní zastoupení porodní asistentky v řízení o pokutě, ale ze sbírky byla podpořena i žaloba kvůli tomu, že jí správní orgány bez zákonného důvodu omezily oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby nemohla poskytovat péči u porodů v domácím prostředí.
Podniknuté kroky
- červen 2018 – Krajský úřad Středočeského kraje vyměřil klientce pokutu ve výši 120.000 Kč za poskytování zdravotní péče během porodů v domácím prostředí.
- srpen 2018 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala odvolání.
- listopad 2018 – Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí úřadu zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání.
- říjen 2020 – Krajský úřad klientce vyměřil pokutu znovu, tentokrát ve výši 80.000 Kč.
- listopad 2020 – Podali jsme odvolání.
- leden 2022 – Po stížnosti na průtahy Ministerstvo zdravotnictví řízení rozhodlo tak, že řízení zastavilo z důvodu promlčení.
- červenec 2022 – Klientka uplatnila u ministerstva svůj nárok na finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, ministerstvo v zákonné lhůtě nereagovalo.
- leden 2023 – Podali jsme žalobu na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení.
Právní pomoc pro porodní asistenku můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv
+function(w, d, s, u, a, b) {
w['DarujmeObject'] = u;
w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) };
a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0];
a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js";
b.parentNode.insertBefore(a, b);
}(window, document, 'script', 'Darujme');
Darujme(1, "tldftq1uzy42zrs3", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=tldftq1uzy42zrs3", "270px");
Úterý, 29. září 2020Otevřené případy
Zastupujeme bezplatně porodní asistentku, které stát znemožňuje asistovat u fyziologických porodů tím, že ji omezuje v registraci. Klientka nebojuje jen za sebe, ale za práva všech porodních asistentek v Česku – aby mohly ženám poskytovat komplexní péči v jejich sociálním prostředí včetně asistence u porodů doma a poskytnutí následné péče novorozencům, jak je to běžné v západní Evropě a jak doporučuje i Světová zdravotnická organizace.
Naše klientka je od roku 2015 registrovaná na Ministerstvu zdravotnictví jako odbornice v oboru porodní asistentka pracující bez odborného dohledu. Krajský úřad jí ale možnost poskytovat ženám kompletní péči porodní asistentky odepřel, když v jejím oprávnění uvedl dodatek: „vyjma vedení fyziologického porodu„. Tím jí výrazně omezil rozsah poskytované péče a fakticky znemožnil výkon její profese, jelikož poskytování péče u porodu je hlavní podstatou práce porodní asistentky.
Porodní asistentka se proti rozhodnutí úřadů několikrát odvolala a žádala o zrušení omezení své registrace, ale Ministerstvo zdravotnictví sporné rozhodnutí úřadu potvrdilo. Její zastoupení jsme proto převzali a pomohli jí proti rozhodnutí ministerstva podat správní žalobu, na jejímž základě soud rozhodnutí obou úřadů zrušil. Úřady poté žádost o rozšíření registrace i napotřetí zastavily. V listopadu 2019 jsme proto podali další správní žalobu.
Omezení oprávnění k poskytování zdravotních služeb se bezprostředně dotýká i dalších osob – žen, které mají zájem o péči poskytovanou porodní asistentkou. Z tohoto důvodu jsme vyzvali ženy, které se tímto cítí dotčeny na svých právech (tj. ženy, které chtěly v minulosti nebo budoucnosti využít tohoto druhu péče), aby se přihlásily o práva osob zúčastněných. Několik žen se skutečně chtělo připojit jako osoby zúčastněné. Soud ale rozhodl, že nesplnily podmínky pro přiznání postavení osob zúčastněných na řízení. S takovým právním posouzením nesouhlasíme, a proto jsme podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který zatím ve věci osob zúčastněných nerozhodl.
Podniknuté kroky:
- prosinec 2014 – podána žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v „oboru porodní asistentka, pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“.
- leden 2015 – Krajský úřad Středočeského kraje klientce udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb v „oboru porodní asistentka (vyjma fyziologického porodu) pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“, proti kterému klientka podala odvolání s námitkou, že o omezení služeb nežádala
- březen 2015 – Ministerstvo zdravotnictví napadené rozhodnutí úřadu potvrdilo s tím, že omezení je dáno přímo zákonem o zdravotních službách a že úřad omezení uvedl, aby ze strany klientky předešel případnému protiprávnímu jednání.
- červen 2015 – Klientka podala žádost o udělení, respektive rozšíření oprávnění i pro vedení fyziologického porodu.
- červenec 2015 – Krajský úřad klientku vyzval k doložení dokladů o technickém a personálním zabezpečení požadovaných služeb a po reakci klientky, že nehodlá zřizovat zdravotnické zařízení a tedy není co dokládat, řízení zastavil pro nedoložení dokladů. Naše klientka se proti tomuto odvolala.
- listopad 2015 – Ministerstvo zdravotnictví usnesení úřadu zrušil a vrátil k opětovnému projednání s odůvodněním, že úřad žádost klientky nesprávně posoudil jako žádost o změnu oprávnění ve smyslu jeho rozšíření o pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody.
- leden 2016 – Na výzvu úřadu k odstranění nejasností v žádosti klientka upřesnila, že hodlá poskytovat „zdravotní péči ve vlastním sociálním zázemí pacienta“.
- únor 2016 – Krajský úřad řízení opět zastavil s odůvodněním, že o žádosti klientky o „udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistentka, pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče v souvislosti s porodem a těhotenstvím, forma péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“, již bylo dříve rozhodnuto.
- duben 2016 – Proti usnesení úřadu podala klientka odvolání, které ale Ministerstvo zdravotnictví svým rozhodnutím zamítlo a napadené usnesení potvrdilo.
- červen 2016 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva.
- duben 2019 – Krajský soud v Praze rozhodnutí ministerstva i usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že v případě řízení o žádosti se překážka věci rozhodnuté vztahuje pouze na pozitivní správní rozhodnutí, tj. pouze na takové, kterým bylo určité právo přiznáno, nikoliv na rozhodnutí negativní.
- červen 2019 – Krajský úřad Středočeského kraje řízení potřetí zastavil s odůvodněním, že žádost je právně nepřípustná, neboť ze zákona o zdravotních službách a souvisejících prováděcích právních předpisů lze dovodit, že ve vlastním sociálním prostředí pacienta nelze fyziologický porod vést. V odůvodnění úřad odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2016, dle kterého „v České republice nemůže porodní asistentka získat oprávnění k samostatnému vedení fyziologického porodu v domácím prostředí“. I proti tomuto usnesení se klientka odvolala.
- srpen 2019 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání jako nedůvodné zamítlo a napadené usnesení úřadu o zastavení řízení potvrdilo s odůvodněním, že úřad správně odkázal na právní předpisy, jež jasně deklarují, že péče spočívající ve vedení porodu je podmíněna existencí zdravotnického zařízení s personálním a věcným vybavením, kterážto právní úprava neumožňuje poskytovat tuto péči a tyto výkony pro jejich rizikovost pro pacienty (ženy i děti) ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
- listopad 2019 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva.
- květen 2020 – Klientka obdržela vyjádření protistrany ke znění správní žaloby.
- červenec 2020 – Přihlášení několika žen o práva osob zúčastněných na řízení, u nichž soud rozhodl, že nesplňují podmínky.
- srpen 2020 – Podali jsme kasační stížnost proto usnesení soudu ohledně práv osob zúčastněných, kterou jsme později doplnili o právní argumentaci.
Středa, 3. dubna 2019Tiskové zprávy
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, která spatřovala porušení práva na spravedlivý proces v rozhodování obecných soudů. Ty přiznaly omluvu a odškodnění matce a dítěti v souvislosti s nuceným transportem do nemocnice po porodu doma a podchlazením dítěte během tohoto transportu. Případ je tak definitivně po 9 letech od události u konce. Případ je podle Ligy významný tím, že přináší do českého práva respekt k autonomii jednotlivců a odmítnutí lékařského paternalismu přetrvávajícího z minulého režimu.
Ústavní soud připomněl svoji předchozí judikaturu, podle které obecně vzato platí, že zásahy bez svobodného a informovaného souhlasu, které nejsou přiměřené k ochraně zdraví a života dítěte, představují porušení osobnostních práv. Rozhodnutí lékaře jednat bez souhlasu rodičů nelze považovat za rozhodnutí orgánu veřejné moci, za které by nesl odpovědnost stát, jak se snažila argumentovat záchranná služba. Podle soudců jde o pečovatelský úkon, proti kterému je prostředkem ochrany žaloba na ochranu osobnosti.
Podle Ústavního soudu nejenže nebylo prokázáno bezprostřední ohrožení dítěte na životě a na zdraví, ale ani žádné jiné naléhavé důvody, pro které by dítě mělo být okamžitě i s matkou i přes její nesouhlas převezeno do porodnice. Na argument záchranné služby, že rozhodnutí v dané věci představuje obecnou hrozbu, neboť se lékaři budou zdráhat zasáhnout bez souhlasu rodičů ve prospěch záchrany života a zdraví nezletilých dětí, Ústavní soud odpovídá, že ke každému případu se přistupuje individuálně a s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci.
Ústavní soud vysvětluje, že „…v případě odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození nutné prokázat existenci zvláště naléhavých důvodů pro takový postup, resp. prokázat, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví nenarozeného dítěte. Dodržení této podmínky je pak nutné zkoumat v každém jednotlivém případě. Závěr vyslovený Ústavním soudem není tedy možné paušálně vykládat tak, jak se zjevně domnívá stěžovatelka (pozn. – záchranná služba), tj. že pro lékaře je vhodnější v případě ohrožení života a zdraví dítěte nezasahovat, aby se lékař nebo jeho zaměstnavatel vyhnul odpovědnosti za případný neoprávněný zásah.“
Podle Ligy lidských práv je tento případ významný z toho důvodu, že vyvrací několik zažitých mýtů, kterým stále zdravotníci věří a které se týkají použití negativního reversu, odpovědnosti rodičů za dítě, podmínka skutečného a reálného ohrožení dítěte pro poskytování zdravotní péče bez souhlasu rodičů – viz předchozí tisková zpráva k případu.
Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
