Čtvrtek, 27. března 2008Zprávy z médií
Rozrušeným či agresivním pacientům svítá na lepší časy. Kazajka nebo popruhy budou až poslední možnost.
PRAHA Vláda se včera shodla, že používání omezujících prostředků ve zdravotní péči má být upraveno zákonem. A zároveň má být jen výjimečné.
Včerejší rozhodnutí vlády znamená, že ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) pravidla pro užívání omezujících prostředků zapracuje do novely zákona o péči o zdraví lidu nebo do zákona o zdravotních službách.
V Julínkově zákoně by se tak měly objevit teze, s nimiž přišel vládní výbor pro lidská práva a biomedicínu. “Přikurtování, použití svěrací kazajky, umístění do síťového lůžka nebo na izolaci dnes není zákonem upraveno,” říká člen výboru a právník Ligy lidských práv David Záhumenský. “Přitom jde o velmi závažný zásah do osobní svobody.” Absenci úpravy omezujících prostředků ve zdravotnictví kritizoval i Evropský výbor pro zabránění mučení.
Vládní výbor zároveň navrhl, jak by měla vypadat správná praxe. První pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů mají být nekontaktní – třeba slovní pokyny, Pokud slova nepomohou, může nastoupit fyzické zklidnění -ale jen pomocí rukou. Popruhy nebo kazajka by se měly používat velice zřídka, vždy z nařízení nebo se souhlasem lékaře. Použití omezujících prostředků by mělo trvat co nejkratší dobu. “Nikdy by neměly být používány, nebo jejich použití prodlužováno, jako trest,” stojí v materiálu vládního výboru pro lidská práva, který předložil vládě. Každý případ by měl být zaznamenán ve zvláštní knize se jménem lékaře, který opatření nařídil.
“Zásada nejméně restriktivního přístupu nebyla zdůrazňována,” těší se na změnu praxe David Záhumenský. “Zdravotníci nebyli vedeni k tomu, aby vynaložili dostatečné úsilí a bez nejdůraznějších způsobů omezení se obešli. Zákonná úprava povede k tomu, že je budou používat méně,” říká.
Článek vyšel dne 27.3.2008 v Lidových novinách.
Středa, 19. března 2008Zprávy z médií
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Česká republika podle všeho dožene zpoždění, které má oproti ostatním členům Evropské unie v oblasti ochrany menšin. Takzvaný antidiskriminační zákon dnes prošel sněmovnou, norma má pomoci zajistit rovný přístup ke vzdělání, práci či zdravotnické péči bez ohledu na věk, národnost, rasu, sexuální orientaci, zdravotní postižení, pohlaví, náboženství a světový názor. Pokud by Česká republika podobný zákon neměla, hrozila by jí žaloba a pokuta od Evropské komise. Na lince je nyní ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Dobrý den přeji.
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kopale, může podle vašeho názoru nový antidiskriminační zákon skutečně pomoci v boji s diskriminací nejrůznějšího druhu v České republice?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Tak pomoci může cokoli, ale my si myslíme jako právníci, že by bylo dobré, kdyby tam bylo více stupňů právní ochrany nebo i možností pro rozumné řešení sporů v oblasti diskriminace, a to se nepovedlo, tudíž jsme kritičtí k této normě.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Více stupňů právní ochrany, to je co?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
To znamená, že by bylo možné, aby osoby měly přístup k bezplatné právní pomoci v případech diskriminace, měly by přístup k mediaci tak, aby se některé spory vyřešily jednodušší cestou a nikoliv u soudů, poté, aby existovala možnost, že i nevládní organizace mohou pomoci v případech, kde se oběti diskriminace bojí vlastně něco s věcí dělat, zasáhnout a pomoci podat žalobu a vlastně v tom současném návrhu, který prošel, zdá se dneska, se změnou, která byla ze strany poslanců navržena, dochází i k oslabení důkazní situace toho poškozeného diskriminací, a to by už dokonce mohlo být závažnější porušení směrnic evropských, protože ty říkají, že by se přijetím antidiskriminačního zákona nemělo dojít k oslabení současné situace, což tady tou pozměňovací, vlastně tímto pozměňovacím návrhem zřejmě došlo. Tudíž ty stupně právní ochrany jsou dost důležité, aby ta norma byla právě použitelná v praxi a na to se ptáte, pokud ten nástroj bude použitelný a já si myslím, že moc nebude.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říká pro tuto chvíli ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Pane Kopale, zůstaňte, prosím, na lince. Do vysílání teď zvu ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamilu Stehlíkovou. Dobrý večer.
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jak vy sama jste spokojena s podobou toho zákona tak, jak prošel dnes sněmovnou?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
No, je to první krok, myslím si, že to je krok prvním směrem, správným směrem a nikdo nebrání tomu, abychom po čase vrátili se k této předloze, vyhodnotili praktické zkušenosti, který získáme a eventuálně učinili další úpravy. Myslím si, že tento zákon, já se omlouvám, já jsem na demonstraci k podpoře Tibetu, tento krok týkající se ať už přenosu důkazního břemene nebo akce popularis neoslabují stávající úpravu, naopak my si myslíme uvádí nový návrh v soulad s naším stávajícím právním řádem, neboť co se týče důkazního břemene, je v souladu s nedávným nálezem Ústavního soudu.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Paní ministryně, podle některých sociálních demokratů vznikl vlastně zákon, který proti diskriminaci nebude chránit dostatečně, že prý jde o bezzubou verzi. Kdyby záleželo na vás, šla byste v některých ohledech ještě dál?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Pokud by to záleželo jenom na mě, tak v podstatě ten úplně původní návrh, s kterým jsme vstupovali do legislativního procesu, byl širší, nicméně museli jsme brát v potaz i nález Legislativní rady vlády, která poukázala na určité právní nesrovnalosti a v podstatě ta norma, jak byla přijata, je, bych řekla, možná o něco hubenější /nesrozumitelné/ …
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Naopak …
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
… jednak směrnice a jednak zavádí vlastně novou žalobu, obecnou žalobu proti diskriminaci, což je jako klíčový a doposud neexistuje právní ochrana před diskriminací.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Naopak ve sněmovně se objevil ale i jiný názor. Podle některých poslanců je tento antidiskriminační zákon nadbytečný, protože mnoho pravidel v něm obsažených český právní řád již obsahuje, to si myslí třeba ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Není ten zákon nadbytečný?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Nikoliv ten zákon není nadbytečný, protože v současné době už třeba zákoník práce nebo zákon o zaměstnanosti odkazují na antidiskriminační zákon a pokud bychom nepřijali zákon, který obsahuje samotnou definici diskriminace, tak vlastně ji nemáme, takže já si myslím, že naopak přijetí tohoto zákona je potřebné nejenom z hlediska ochrany občanů před diskriminací a splnění závazků vůči Evropské unie, ale i z hlediska koherence našeho právního řádu vnitřní soudržnosti.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říká ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. Já vám děkuji za rozhovor. Na druhé lince nás stále poslouchá ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Pane Kopale, nestane se antidiskriminační zákon jen kusem papíru, na který nebude brán valný ohled?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Tak to musí zajistit občané, kteří se nebudou bát v případě, že se budou cítit oběťmi diskriminace, se obracet na soudy a důležité bude, jestli si budou věřit, že právě ustojí, jak se říká, to právní, to důkazní břemeno u soudu právě s touto změnou, která během vlastně projednávání v Poslanecké sněmovně nastala.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Nebude ale skutečně velmi obtížné dokazovat, že člověk byl vystaven diskriminaci?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Já si myslím, že už je tu docela zajímavá judikatura třeba u té etnické diskriminace Romů na diskotékách, ve službách a tak dále. Kde se nejvíc toho obávám, jsou pracovní věci, kde často, jak třebas upozorňují i jiné nevládní organizace jako třebas Ekologický právní servis, která se zabývá ochranou zaměstnanců třebas před nadnárodními řetězci, tak je škoda, že se oslabují zbytečně práva občanů tam, kde třeba stát už nemá sílu zasáhnout, protože má třebas menší pravomoce než ty nadnárodní společnosti, co se týče těchto věcí zaměstnávání a špatných podmínek diskriminace. A ti zaměstnanci si velice rozmyslí, jestli budou schopni zaplatit advokáta, unést důkazní břemeno a pak nést náklady celého řízení a soudit se ohledně nějaké diskriminace a tudíž, i když samozřejmě máme v současnosti trendy, že nezaměstnanost není takový problém, je to něco, co by nevadilo, kdyby existovalo v právním řádu jako určitá potencionální ochrana do budoucna pro lidi, kteří opravdu se stanou oběťmi diskriminace. Tak to se obávám, že trochu zbytečně poslanci připravili část občanů o možnost opravdu v praxi naplnit ta ustanovení, která po nás Evropská unie chce naplnit do praxe.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kopale, velmi stručně jednou větou na závěr, jakožto právník z oblasti lidských práv, slibujete si od tohoto antidiskriminačního zákona nějakou zásadní změnu v ochraně menšin?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Ne.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Tak to bylo jedním slovem. Děkuji za rozhovor, to byl ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Na shledanou.
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Na shledanou.
Textový záznam rozhlasové diskuze na ČRo1 – Radižurnálu ze dne 19.3.2008.
Čtvrtek, 13. března 2008Zprávy z médií
Návrh zákona o policii zbytečně zasahuje do práv občanů a v některých ustanoveních je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Tvrdí to zástupci organizací zabývajících se lidskými právy.
“Zákon má problém ve třech základních oblastech. Především nezavádí nezávislou kontrolu policie. Dále příliš zasahuje do soukromí občanů a policii dává nepřiměřené pravomoci pro omezování osobní svobody občanů,” řekl Právu předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Navíc zákon podle něj vznikl narychlo a bez předložení věcného záměru. “Každému zákonu by mělo předcházet předložení věcného záměru, aby bylo jasné, jestli je vůbec potřeba. Tady bylo připraveno rovnou paragrafové znění, které je nekvalitní a nedotažené,” uvedl.
Zákon nezavádí vytvoření nezávislé inspekce, tedy orgánu, který vyšetřuje trestnou činnost policistů, i když to je součástí programového prohlášení vlády.
Stanovuje sice, že ředitele již nejmenuje ministr vnitra (MV), ale vláda na návrh ministra. Jinak se ale postavení inspekce příliš nemění, zůstává i nadále součástí MV.
Nevládní organizace tvrdí, že by orgán, který vyšetřuje trestnou činnost policistů, měl být na vnitru zcela nezávislý a měl by být podřízen například Úřadu vlády.
Navíc inspekci tvoří výhradně policisté. “Měla by do sebe, tak jako v zahraničí, absorbovat i civilní prvek, například bývalé investigativní žurnalisty, absolventy právnických fakult a podobně,” řekl Kopal.
Myslí si také, že by měla řešit nejen trestní oznámení na policisty, ale i stížnosti občanů.
“Teď si je netransparentně přehazuje inspekce s odborem vnitřní kontroly policie a věci se pak se velmi často zametou pod koberec,” konstatoval.
Dalším sporným momentem zákona je podle organizací shromažďování a nakládání s údaji o občanech.
Předvedení kdykoliv
Podle Filipa Pospíšila z organizace Iuridicium Remedium však v návrhu zákona chybí důkladnější kontrola, jak policie se získanými údaji bude nakládat.
“Navíc by zákon umožnil, aby policie odposlouchávala pro tajnou službu a opačně. To povede k dalšímu oslabení kontroly odposlechů,” řekl Právu Pospíšil.
Návrh zákona také podstatně rozšiřuje možnosti policie k omezení osobní svobody občana.
Ale Evropská úmluva o lidských právech v článku 5 přesně říká, za jakých podmínek tak lze učinit a kdy nikoli.
“Podle návrhu zákona by policie mohla člověka předvést na policii prakticky kdykoliv by se jí zachtělo. Mnoho ustanovení návrhu je tak v rozporu s úmluvou,” vysvětlil Kopal.
****
Řekli k návrhu zákona:
FRANTIŠEK BUBLAN (ČSSD): Nový zákon o policii je potřeba. Ale tento je připravován překotně a změny budou velkým zásahem do chodu policie. Mám k němu dvě velké výhrady. Jednak nevzniká Generální inspekce pro všechny ozbrojené sbory, která by byla naprosto nezávislá na vnitru. A také se krajská ředitelství stávají samostatnými ekonomickými jednotkami, což bude znamenat, že policejní prezidium na ně nebude mít ekonomické páky. V některých oblastech také příliš zasahuje do práv občanů.
PAVEL SEVERA (KDUČSL): Nad zákonem bylo v koalici mnoho diskusí a jsem rád, že se nakonec narodil, protože policie bude moci fungovat podle moderního zákona. Určitě ale není stoprocentní a doufám, že se podaří doladit právě na půdě parlamentu. Je i na diskusi, jak moc zákon zasahuje do práv občanů, když máme na druhé straně požadavek na boj proti terorismu. Najít vhodný průnik mezi těmito dvěma stranami je složité.
ZDENĚK MARŠÍČEK (KSČM): I když zákonu předcházela téměř roční diskuse, ministr Langer nebral připomínky poslanců téměř na vědomí. Nevím, kde se vezmou policisté na obsazení funkcí při rozšíření krajských ředitelství z 8 na 14. Také není jasné, jak budou fungovat útvary s celostátní působností. Postavení inspekce se příliš nezměnilo. Uvažujeme o tom, že zákon nepodpoříme.
Článek vyšel dne 13.3.2008 v deníku Právo. (Článek byl uveřejněn také na www.novinky.cz a na www.ceska-media.cz, naleznete jej zde a zde.)
Čtvrtek, 13. března 2008Zprávy z médií
Novináři kupodivu nechávají tento exces projít bez zásadnějšího komentáře. Alespoň že se ozval jejich syndikát.
O čem je řeč? Do sněmovny míří na druhý pokus nový trestní zákoník. Aby prošel co nejhladčeji, předkladatelé v něm ponechali i zastaralou úpravu verbálních trestných činů. Vláda, která jindy používá liberální rétoriku, hodlá na přání blíže neurčených poslanců zachovat pomluvu jako trestný čin.
Mrtvý paragraf? Kdeže
Je možné, že v Česku už verbální trestné činy nejsou – naštěstí – pro samotné žurnalisty nebezpečné. Novinář se dokonce může stát na chvíli »stíhaným hrdinou«. Redakční advokáti je při občasných zjevně přehánějících trestních oznámeních podpoří. Politik se přechodně zesměšní.
Co ale nařčení z pomluvy jako nástroj proti občanům, kteří promluví do mocenských vztahů na regionální úrovni? Tak to zažil bývalý zaměstnanec zoo ve Dvoře Králové Roman Komeda, který si dovolil s kolegy upozornit na praktiky tamějšího vedení a označil ředitelku za »nekompetentní«. Protiútok přišel v podobě trestních oznámení za pomluvu dokonce ze dvou stran (od ředitelky a od jejího podřízeného). Až krajský soud obě věci – přes výhrady snaživé státní zástupkyně – zastavil.
Kdo tvrdí, že se zastaralý paragraf skoro nepoužívá, mýlí se. Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. V roce 2006 si za ni odpykával dokonce nepodmíněný trest v pardubické věznici pražský právník Petr Partyk. Ten se měl dopustit pomluvy odesláním nepravdivé informace o jiné osobě do internetového fóra z počítače, ke kterému měl přístup.
Nikdo z údajně poškozených se v obou případech nenamáhal vysoudit odškodnění u civilního soudu. Proč, pokud pro ně byly výroky natolik urážlivé?
Výchova k zbabělosti
Trestní právo má představovat v právním státě krajní prostředek úpravy společenských vztahů. Má plnit i preventivně výchovnou úlohu. Co si ale pomyslit o těchto ustanoveních, jejichž potřebnost není v důvodové zprávě k zákoníku vysvětlena ani slovem?
Zkusme při absenci odůvodnění usoudit, že funkcí skutkové podstaty pomluvy je výchova k plýtvání finančními i lidskými zdroji státu a navíc k zbabělosti a záludnosti občanů. Proč tak silná slova?
K plýtvání v případě trestního stíhání tohoto činu se veřejně vyjádřila již dříve Soudcovská unie. Návod na zbabělé jednání je nasnadě – vyřešení verbálního ataku se přehodí na policisty a státní zástupce. A záludnost? Paragraf bývá často využíván účelově k zastrašování kritiků, zvlášť, pokud se o nich ví, že jim výdaje na advokáty zkomplikují život.
Každý má mít možnost vysoudit si za pomluvu solidní odškodnění, nikoli se však uspokojit trestní sankcí na verbálním narušiteli jeho vážnosti. Na to, že se pomluva má řešit pouze prostředky civilního práva, přichází stále víc postkomunistických zemí. Naposledy Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna.
K neodůvodněným ustanovením pošlapávajícím svobodu projevu patří i opomíjené, ale stále zbytečně široce vymezené schvalování. Čeští policisté jsou schopni vyšetřovat občany za souhlas s činem spáchaným aktivisty za práva zvířat v zahraničí před řadou let. (Tak efektivně trávili část své pracovní doby policisté loni v Brně.)
Trestní kodex nelze označit za moderní, jak by si přáli jeho tvůrci – dokud v něm zůstanou postsovětská ustanovení.
***
Každý rok je v Česku za pomluvu odsouzeno několik lidí. Jeden právník si za ni odpykal i vězení.
Jiří Kopal
Článek vyšel dne 12.3.2008 v Hospodářských novinách. (Výňatek z něj byl dále uveřejněn dne 13.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.)
Pátek, 29. února 2008Zprávy z médií
Brno – Co mohou Křížovi udělat pro to, aby získali zpět své děti, které jim před třemi lety odebral soud? Za manžele se postavil i veřejný ochránce práv, když kritizoval postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích, jenž se o umístění dvojčat do kojeneckého ústavu zasadil. Děti jsou od loňského května v pěstounské rodině, v boji o jejich vrácení rodičům pomáhá i Liga lidských práv.
“Vloni v srpnu podali Křížovi žádost o zrušení ústavní výchovy. Původně ji měl soud projednávat už v prosinci, ale byly nejasnosti kolem toho, kdo bude ustanoven opatrovníkem odebraných dětí,” poznamenala právnička Křížových z Ligy lidských práv Jana Havigerová.
Další termín jednání zatím soud nestanovil. Lýdia a Ivan Křížovi se zatím chystají podat návrh na předběžné opatření, díky kterému by se děti dostaly zpět do své původní rodiny. O tomto opatření musí soud rozhodnout rychle. Pokud by Křížovým vyhověl, zůstala by téměř čtyřletá dvojčata v jejich péči až do pravomocného rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy.
“Pokud bychom neuspěli, odvoláme se ke krajskému soudu. Když ani tam nepochodíme, podáme ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Rodiče v současné době dokáží dětem poskytnout materiální i citové zázemí a odpírání péče o ně by bylo porušením práva na respektování rodinného života,” doplnila Havigerová.
Zároveň se jménem Křížových chystá podat podnět na ministerstvo práce a sociálních věcí. To by na jeho základě mělo prošetřit postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích. Manželé mohou po ministerstvu požadovat i “zadostiučinění za psychickou a materiální újmu”.
Článek vyšel dne 29.2.2008 v deníku Mladá fronta DNES.
Sobota, 23. února 2008Zprávy z médií
Do prvního ročníku holešovské policejní školy nastoupí v září sedmdesát mladých cizinců.
Jaký je rozdíl mezi západoevropskou a českou policií? Snadná odpověď: policejní uniformy na západ od našich hranic oblékají muži a ženy různých barev pleti. V českém čtyřicetitisícovém sboru se počítají na prstech obou rukou. Možná se už ale blýská na časy: do prvního ročníku holešovské policejní školy nastoupí v září sedmdesát mladých cizinců.
Už tři roky se daří Duong Duc Thinhovi utíkat před spravedlností. Muže, který do Čech přicestoval na falešný pas a rozjel v Praze podnikání ve velkém, ve Vietnamu poslal soud na deset let za mříže. Čeští policisté po něm vyhlásili celostátní pátrání. Bez úspěchu.
I samotní policejní šéfové připouštějí, že dopadení by mohlo být otázkou několika dní. Kdyby ovšem čtyřicetitisícový policejní sbor tak zoufale nepostrádal muže a ženy různých barev pleti. Právě příslušníci patřící k národnostním menšinám by ulehčili vyšetřování zločinů uvnitř jednotlivých komunit. Znají totiž jejich mentalitu, zvyky, jazyk. A je pro ně mnohem jednodušší získat si jejich důvěru. Když dnes detektivové začnou objasňovat třeba násilnou smrt mezi vietnamskými trhovci, mohou se spolehnout na jediné – nikdo z této komunity se s nimi bavit nebude. „Pomohli by nám proniknout do zločineckých gangů, kam se bílí policisté dostávají jen obtížně,“ říká dlouholetý policista a ředitel policejní školy v Holešově Jiří Veselý.
Jiný kraj, jiná policie
Podle statistik ministerstva vnitra na území České republiky dnes žije přes tři sta tisíc cizinců. Toto číslo se však ani v nejmenším neodráží ve složení policejního sboru.
Kolik lidí jiné barvy pleti nosí policejní uniformy, nikdo neví. Dokonce ani policejní bossové. „Uvádět u policistů národnost nesmíme s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů. Víme ale, že Vietnamců, Ukrajinců nebo Romů je u policie pořád zoufale málo,“ říká David Kubalák z Policejního prezidia.
V západoevropských policejních sborech si ale na ochranu osobních dat nehrají. Naopak pečlivě sledují, zda uniformy oblékají i zástupci menšin. „Ke konci letošního února zaměstnávala londýnská policie necelých dvanáct procent příslušníků jiných etnik a národností,“ hlásí Andrew Spencer z londýnské policie. Číslo, které české policie sháněla x dní, zjistil během pár minut.
Statistikou to přitom začíná, přidávají se nevládní organizace. „Když neznáme čísla, nevíme ani, jak velký je problém,“ stěžuje si Michal Tošovský ze sdružení Otevřená společnost, které se věnuje mimo jiné také situaci v české policii.
ČTĚTE TAKÉ: Bílá vrána v policii: černý mezi bílými
Zatímco česká policie organizuje masové náborové kampaně, Britové se soustředí na jednotlivce. „Příslušníci menšin musí projít stejnými testy jako ostatní. Děláme ale vše pro to, abychom je vybavili potřebnými dovednostmi. Pracujeme s nimi individuálně, aby u policie uspěli,“ dodává Spencer.
A česká zkušenost? „Když se přidá k policii Rom, často velmi rychle odpadne. Jednak je v menšině. Navíc mu nikdo nepodá pomocnou ruku. Několik takových případů jsme v minulosti řešili,“ vzpomíná Tošovký. A přítom vláda slibovala „maximální přístup romským uchazečům ke studiu na středních policejních školách“ už v roce 1997. Politické sliby ovšem žádný zásadní průlom nepřinesly. „Lákání cizinců k policii se tak u nás omezuje na letáčkovou kampaň, což je naprosto nedostačující,“ krčí rameny Tošovský.
Holešovský zázrak
Přes neúspěšnou bilanci současní velitelé věří, že tvář českého policejního sboru se již brzy začne měnit. „V příštích letech by už nemuselo být tak nezvyklé potkat na ulici Asiata v uniformě,“ míní David Kubalák z Policejního prezidia.
Rozšířit policejní řady by totiž mohli studenti, kteří v září usednou do školních lavic policejní školy v Holešově na Kroměřížsku. „Letos jsme přijali do prvního ročníku asi 70 uchazečů. Jsou mezi nimi Romové, Ukrajinci, Vietnamci, Gruzínci a řada dalších národností,“ popisuje ředitel Veselý. „Snad z nich vychováme policisty,“ věří Veselý.
Aktivitu policie kvitují také občanská sdružení, která se zabývají rovnými příležitostmi. „Je dobře, že se alespoň něco děje. Na druhou stranu je to strategie, která se projeví až za několik let. A možná také nikdy,“ komentuje počin Jiří Kopal ze sdružení Liga lidských práv.
Článek vyšel dne 23.2.2008 na www.tyden.cz, naleznete jej zde.
