Středa, 26. listopadu 2008Zprávy z médií
Brno – Nejdřív si myslel, že je to jen legrace, pak už mu ale do smíchu nebylo. To když devětapadesátiletý Milan z Brna zjistil, že jej Městský soud v Brně zbavil svéprávnosti, tedy způsobilosti k právním úkonům. Aniž mu dal vůbec vědět, že se tím zabývá. Milan se odvolal. Dokonce dvakrát. Pokaždé ale až ve chvíli, kdy se o soudním jednání i verdiktu náhodou dozvěděl s odstupem řady měsíců. A kdy už byl dávno způsobilosti zbaven. Kauza se táhla neuvěřitelných 12 let, od června 1995. A dohru má i nyní, kdy soud do třetice návrh na zbavení způsobilosti zamítl.
„Že došlo k pochybení a porušení práv pana Milana, nyní připustilo i ministerstvo spravedlnosti. Za průtahy v řízení mu nabídlo odškodnění 106 tisíc korun. Dostat by je měl každým dnem,“ potvrzuje Maroš Matiaško, právník Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv, který Milanovi pomáhá.
„Pan Milan trpí schizofrenií. To ale není důvod zbavovat jej způsobilosti, vždyť tuto nemoc měl i Isaak Newton,“ dodává Matiaško.
Devětapadesátiletý Brňan přesto příliš spokojený není. „Hřeší se na to, že se něco podobného většinou děje lidem, kteří nemají na to se bránit. Bezpráví má u nás snadnou průchodnost,“ myslí si. „Důsledky toho všeho se vůbec hmotným vyrovnáním nedají smazat, jsou nevratné. I účinek na psychiku člověka je nevykompenzovatelný,“ dodává.
Kauza, která jej trápí, odstartovala už v roce 1995. Kvůli sousedským sporům a nemoci, kterou muž trpí, ho i s matkou převezli do psychiatrické léčebny.
Poté městská část Brno-sever podala návrh na zbavení způsobilosti k soudu. „S hospitalizací nesouhlasil, odešel z léčebny, neměl ale ani klíče od bytu. Šest let pak přespával u známých i v azylových domech. A vůbec netušil, že soud o něm rozhoduje,“ líčí právník. Soud jej ignoroval. „I když městská část věděla, kde se pohybuje, soudkyně jej ani neviděla, nedoručovala mu rozhodnutí a řídila se šest let starým posudkem dlouhým osm stran,“ dodal.
Devětapadesátiletý Milan se o tom, že jej soud zbavil způsobilosti, že musí mít opatrovníka, že nesmí volit ani se ženit, dozvěděl náhodou. „Známé se podřekla sociální pracovnice. Nebral jsem to tehdy vážně, myslel jsem, že jde o omyl, který lze jednoduše napravit. To mě přešlo, až když jsem se dostal ke spisu. Psal jsem tehdy odvolání sám a stačilo to. Rozsudek hned zrušili a ujistili mě, že se to nemůže opakovat. Pak to udělali znovu. Je to zvůle lidí, kteří mají moc,“ zlobí se.
O novém zbavení způsobilosti se dozvěděl až 20 měsíců po verdiktu. Když jej proti jeho vůli hospitalizovali na základě souhlasu jeho opatrovnice, sociální pracovnice, kterou nikdy neviděl. Milan se odvolal a krajský soud pak rozsudek znovu zrušil. Městský soud potom povolal jiného znalce a návrh po 12 letech zamítl.
Milan teď chce odškodné, kromě průtahů i za chybu soudu. Včera mu ale žalobu na 400 tisíc zamítl Obvodní soud pro Prahu 2. „Odvoláme se, nekončí to,“ ujišťuje Matiaško.
* Příběh v datech červen 1995: městská část Brno-sever podala návrh na zbavení svéprávnosti listopad 2000: Městský soud v Brně jej zbavil svéprávnosti. Milan to neví, neodvolal se, verdikt platí duben 2001: o verdiktu se dověděl, když dostal opatrovníka, odvolal se srpen 2001: Krajský soud v Brně vyhověl odvolání, rozsudek zrušil listopad 2004: městský soud Milana znovu zbavil svéprávnosti červenec 2006: Milan se to dověděl v nemocnici, odvolal se říjen 2006: krajský soud verdikt znovu zrušil a věc vrátil na město září 2007: městský soud do třetice zamítl 12 let starý návrh září 2008: ministerstvo potvrdilo pochybení a navrhlo odškodné.
Článek vyšel dne 13. 11. 2008 v deníku Mladá fronta DNES – Brno (jeho internetovou verzi naleznete zde).
Sobota, 22. listopadu 2008Zprávy z médií
Praha – Co je to diskriminace, proč bojovat za svobodu projevu, kdo má právo na vzdělání a komu vadí terorismus?
Středoškolští učitelé a jejich žáci dostali k 17. listopadu, v Den boje za svobodu a demokracii, unikátní příručku, která radí, jak učit o lidských právech.
Mezi autory textů patří například člen Rady vlády pro lidská práva Jan Kratochvíl, zakladatel Ligy lidských práv Jiří Kopal nebo pracovníci sekce pro lidská práva společnosti Člověk v tísni.
Komiksoví hrdinové Dáša a Bohouš zpřístupňují v českých školách často opomíjenou nebo zanedbávanou tématiku. „Pojem lidská práva je dosud často nejasný a nejednoznačný,“ vysvětlují autoři příručky důvod jejího vzniku.
Dvanáct kapitol se věnuje tématům jako diskriminace, svoboda projevu, práva dětí nebo dodržování práv při válečných konfliktech. „Výukový text je doplněn aktivitou, kterou mohou učitelé zařadit do výuky,“ říká ředitelka vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni Petra Skalická.
Lidská práva – nic pro Čechy
Nedávný průzkum společnosti Median u příležitosti olympijských her v Pekingu ukázal, že Čechy lidská práva jejich dodržování ve světě moc netrápí. Pouhá pětina obyvatel nesouhlasila s konáním her v zemi, která současně poručuje lidská práva.
Příručka pro školy je jedním z výstupů projektu Světová škola, do kterého je v současnosti zapojeno více než 200 škol z šesti evropských zemí a Thajska. Devět českých škol už nyní může používat i stejnojmennou certifikovanou značku, která v rámci projektu vznikla.
Tyto školy musí splňovat speciální kritéria. Nejdříve si udělaly vnitřní audit toho, jak například nakládají s odpady, zda nakupuje výrobky, za které dostali jejich producenti zaplaceno, tzv. fair-tradeové výrobky, nebo jak se angažuje v oblasti ochrany lidských práv.
Na audit pak navazují školní projekty, které přirozeně zapadají do nového způsobu výuky v rámci kurikulární reformy.
Další projekty
Příručku v on-line verzi, která pomáhá při výuce lidských práv, publikovala již v roce 2003 také česká pobočka Amnesty International. Jmenuje se Průvodce po stopách lidských práv.
Také obdobu certifikátu Světové školy už české vzdělávací ústavy znají. Je jím projekt Férové školy. Toto označení mohou dostat školy, které nabízejí dětem individuální přístup a angažují se na poli integrace znevýhodněných dětí, například dětí z vyloučených romských lokalit nebo postižených dětí.
Webové stránky
Více informací o zmíněných projektech lze nalézet na internetocýh stránkách:
Světová škola: www.globalactionschools.org
Férová škola: http://www.ferovaskola.cz
Průvodce po stopách lidských práv: http://www.amnesty.cz/pruvodce/
Článek vyšel dne 22. 11. 2008 na www.aktualne.centrum.cz, nalezenete jej zde.
Úterý, 11. listopadu 2008Zprávy z médií
Bez šance jsou sourozenci, nemocné a romské děti. Česko přitom vede ve srovnání s Evropou v obsazenosti dětských domovů a ústavů
Praha/ Pěstouni hledají další zájemce, kteří by si chtěli osvojit dítě, jemuž chybí domov a rodina. Pro zdravé bílé a malé děti není přitom takový problém pěstouna sehnat.
Téměř bez šance jsou na tom ale třeba těžce nemocné starší děti s mentální poruchou. Přitom pěstounství představuje mnohem volnější formu než třeba adopce. Pěstoun není zákonným zástupcem a k dítěti nemá ani vyživovací povinnost. „Letos jsme připravili kampaň zaměřenou na umisťování starších dětí, dětí jiného etnika a sourozeneckých skupin,“ říká koordinátorka projektu Společně pro rodinu z brněnského Sdružení pěstounských rodin Julija Křivská Prejsová.
Zejména na Moravě a v západních Čechách bude sdružení vysvětlovat zájemcům, co obnáší přijetí dítěte bez vlastního domova do nové rodiny. Kampaň proběhne formou letáků, k tématu se uskuteční v Brně i konference a benefiční koncert.
Dvacet tisíc dětí bez rodiny
V Česku je v ústavech mimořádně vysoký počet dětí. Příliš vysoký počet dětí v ústavech kritizuje i ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.
„Česká republika vykazuje jedno z nejvyšších množství dětí v ústavní péči v Evropě. Jedná se o dvacet tisíc dětí a trend je stále stoupající. Alarmující je zejména délka jejich pobytu v ústavních zařízeních, která přesahuje devět let,“ říká ministryně. Změnu by měly přinést nové standardy péče o ohrožené děti. Dosud je totiž systém roztříštěný pod pět ministrů, kraje a místní úřady.
Přitom například podle Ligy lidských práv je pro stát mnohem výhodnější podporovat pěstounské rodiny i z ekonomického hlediska.
„Zatímco dítě v dětském domově představuje náklady v průměru 280 tisíc korun ročně, dítě svěřené do péče pěstounů vyžaduje od státu ve formě dávek průměrně pouze 67 tisíc korun za rok,“ uvedl Petr Bittner z Ligy lidských práv.
Článek vyšel dne 11. 11. 2008 v Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a v Ústeckém deníku.
Pátek, 24. října 2008Zprávy z médií
Dne 16. 9. 2008 rozhodl Vrchní soud v Praze, že bývalí policisté Marek Vraštil a Karel Berousek se musí omluvit rodině Danišových (matce a synovi) za to, že v květnu roku 2003 kolem půlnoci vnikli protiprávně do jejich bytu. Vraštil se jim musí omluvit také za to, že je napadl, a zaplatit třem členům jejich rodiny náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 110 000 Kč.
Marek Vraštil se navíc musí omluvit paní Danišové za to, že ji v bytě napadl, udeřil ji pěstí, strkal do ní atd.
Po jeho útoku byla čtrnáct dní v pracovní neschopnosti.
Kromě fyzického násilí častoval Vraštil paní Danišovou vulgárními výrazy, z nichž některé měly rasistický podtext – za to se jí musí též omluvit. Synovi náleží Vraštilova omluva dále také za to, že ho napadl, škrtil a nadával mu, v důsledku tohoto napadení byl týden v pracovní neschopnosti. V trestním řízení byli oba útočníci odsouzeni ze trestný čin porušování domovní svobody pouze k podmíněným trestům. Orgány činné v trestním řízení z nevysvětlitelných důvodů vůbec neprověřovaly indicie o možném rasovém motivu útoku, ačkoli hned od počátku šetření věděly o rasistických nadávkách, které Vraštil použil. Z letargie neprobudilo vyšetřující orgány ani to, že je na jejich pochybení v trestním řízení upozorňovali právníci Ligy lidských práv, kteří rodinu po celou dobu zastupovali. Stejně tak neteční byli i k celkem jasnému podezření, že zejména Marek Vraštil mohl svým jednáním spáchat i další trestné činy např. ublížení na zdraví či násilí proti skupině či jednotlivci. České soudy bývají podle mne často přehnaně opatrné ve svém rozhodování a též značně skoupé, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Z těchto důvodů je zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který nejenže správně odhalil a odsoudil rasistický podtext nadávek, ale přiznal obětem útoku i náhradu nemajetkové újmy, jednoznačným úspěchem.
Potud je vše dobré. Podívejme se však na celý příběh ještě jednou z jiného úhlu a zamysleme se nad tím, jaký signál vysílá zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze. Představte si, že se něco podobného stane vám. V noci, když spíte, vtrhnou do vašeho bytu cizí násilníci, které jste nikdy neviděli, napadnou vás a ostatní členy vaší rodiny, budou vám nadávat a vyhrožovat. „Cikáni zkurvení, vás by bylo nejlepší vystřílet!“ – mimo jiné i to křičel bývalý policista Vraštil, jak potvrdily oběti jeho útoku. Jak byste se cítili? Jakou náhradu za vytrpěnou újmu byste požadovali? Jednotlivým členům rodiny Danišových soud přiznal jako náhradu nemajetkové újmy v penězích 50 tis., 20 tis. a 40 tis. korun. Zda toto zadostiučinění vnímají jako dostačující také Danišovi, to mohou posoudit jen oni sami.
Přiměřené zadostiučinění např. ve formě omluvy nebo i v penězích musí plnit několik základních funkcí. Předně musí představovat satisfakci za to, co museli prožít.
Další významnou funkcí náhrady nemajetkové újmy, kterou dle mého názoru české soudy podceňují, je funkce preventivní. Rozsudek má protiprávní jednání jasně odsoudit a odradit potenciální následovníky, kteří by snad chtěli provést něco podobného. Rozsudek soudu v sobě odráží taktéž hodnoty, na nichž je tato společnost vystavěna a jichž si váží. Úcta k hodnotám, jako je lidské zdraví, život, soukromí či nedotknutelnost lidské osobnosti, se musí zrcadlit v normách, kterými se naše společnost řídí. Jak ve světle těchto kriterií obstál rozsudek Vrchního soudu v Praze? Odsouzení rasově motivovaných nadávek, stanovení povinnosti obou žalovaných omluvit se příslušným členům rodiny Danišových a povinnost žalovaného Vraštila zaplatit na náhradě nemajetkové újmy 110 000 Kč patří k jednoznačným pozitivům tohoto rozhodnutí, ačkoli přiznaná náhrada měla být podle mého názoru výrazně vyšší.
Kde však rozsudek kulhá daleko za tím, že by plnil výše popsané funkce? Soud nestanovil druhému žalovanému – Berouskovi – žádnou povinnost nahradit rodině Danišových nemajetkovou újmu. Zřejmě se mu zdálo, že když v noci někomu protiprávně vnikne do bytu a přihlíží tomu, jak jeho „kamarád“ policista bije jeho obyvatele a nadává jim, postačí, když se jim za to písemně omluví. Nejsem si jist, do jaké míry je v tomto případě doporučený dopis satisfakcí pro poškozené či jak moc odradí někoho od toho, aby jen přihlížel násilí, kterého je svědkem. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v této části jistě neplní svou funkci satisfakční ani preventivní. Co je ovšem nejsmutnější, vyjadřuje postoj příslušných soudců k hodnotám, jako je soukromí či lidská důstojnost. Rozsudek ve vztahu k žalovanému Berouskovi připomíná spíše napomenutí malého dítěte ve smyslu, že něco takového se přece nedělá. Jenže Berousek není malé dítě, ale bývalý policista, který spáchal trestný čin. Pouhá omluva za jeho jednání je tedy málo.
Článek vyšel dne 24. 10. 2008 v časopise Romano vod’i.
Sobota, 4. října 2008Zprávy z médií
V Česku nyní žije více než 24 tisíc lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům. Nemohou volit, uzavírat manželství a de facto ani pracovat. Za poslední rok jejich počet vzrostl o více než 1 800. Podle některých se toho leckdy zneužívá, podle jiných se často jedná o jedinou možnost.
Zbaven způsobilosti může být psychicky nemocný člověk, jehož porucha není přechodná. Jedná se tedy třeba o schizofreniky, lidi s maniodepresivní psychózou, stařeckou demencí nebo mentálním postižením.
Podle právníků Centra advokacie duševně postižených (MDAC) je ale někdy zbavení způsobilosti zbytečné.
Časté jsou podle nich případy, že u sebe člověk hromadí věci, někdy i odpadky, a obce to řeší tím, že podají soudu návrh na zbavení způsobilosti. „Neví, jak se jinak s tím člověkem domluvit. Přitom se opravdu někdy jedná jen o to, že hromadí věci,“ posteskla si právnička MDAC a Ligy lidských práv Jana Marečková.
Podle Marečkové například jedna z klientek MDAC ve svém bytě na Praze 13 hromadila různé věci, včetně těch, které našla na ulici. V bytě se množil hmyz a úřad městské části se tedy rozhodl nechat byt vyklidit a paní byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Bohnicích.
„Obvodní soud ji pak zcela zbavil způsobilosti k právním úkonům, ačkoliv je schopná se o sebe postarat a samostatně jednat. Soud rozhodl, aniž by ji přizval k jednání a vyslechl,“ popsala Marečková.
Psychiatr a bývalý ředitel bohnické léčebny Ivan David má ale na případ odlišný pohled. „Na paní si stěžovali sousedi, v paneláku vadilo, že shromažďovala věci i odpadky, smrdělo to tam,“ popsal David. Hlavním problémem bylo podle něj, že žena neplatila účty za elektřinu a byla tedy odpojena. „Mezi těmi všemi věcmi si svítila svíčkou. Řada takových bytů v poslední době vyhořela. Je to nebezpečné, okolí obtěžují zápachem, v bytech se množí hmyz, navíc hrozí i požáry,“ vysvětlil psychiatr.
Policie odvezla ženu do léčebny v Bohnicích, kde byla hospitalizována na základě právního rozhodnutí. Nyní se soudy přou o to, zda byla hospitalizace a zbavení svéprávnosti nutné.
Posudek napíše i známý, tvrdí MDAC Soudy při rozhodování o zbavení způsobilosti berou v úvahu hlavně psychiatrický posudek. „Je to snadno zneužitelné. Pokud chce někdo zbavit člověka způsobilosti, může mu napsat posudek známý psychiatr a dotyčný má velmi malou šanci se bránit,“ konstatovala Marečková. „Právě na tohle doplatil další z našich klientů,“ uvedla.
Muž s psychiatrickým onemocněním se dostal do konfliktu s nevlastní dcerou kvůli dědictví po její matce. „Dcera měla známého psychiatra, který napsal nepřiměřený posudek v mužův neprospěch. A nakonec byl opravdu způsobilosti zbaven,“ uvedla právnička.
Přitom se podle ní jedná o fyzicky zdravého muže, který je vzdělaný a dokáže se rozhodovat sám za sebe.
Podle Davida se ale způsobilost k právním úkonům posuzuje přesně danými metodami, kromě psychiatrických posudků se často využívá i posudků psychologických.
Systém opatrovnictví potřebuje změnu, míní právníci V Česku je podle údajů ministerstva vnitra zbaveno způsobilosti k právním úkonům přes 24 tisíc lidí. Těch, co mají omezenou způsobilost je více než čtyři tisíce. Za poslední rok přibylo více než 1 800 osob zbavených způsobilosti úplně, dalších čtyři sta částečně.
„Nesvědčí to o tom, že by byla více omezována práva lidí. Svědčí to spíše o tom, že stále více osob se dožívá stařecké demence. Žijí tak dlouho, že mozek už nepracuje správným způsobem a jejich rozhodnutí mohou být zpochybněna,“ je přesvědčen Ivan David.
Podle MDAC se však zbavení způsobilosti zneužívá, protože se jedná o poměrně snadnou proceduru u soudu. „Čísla dokazují, že je potřeba reformovat systém opatrovnictví. Stávající model vůbec nevyhovuje a prohlubuje sociální vyloučení lidí s postižením,“ konstatoval právník MDAC a Ligy lidských práv Maroš Matiaško.
Nyní se připravuje novela občanského zákoníku, nevládní organizace se proto snaží zapracovat připomínky, které by měly pomoci snížit počty lidí zbavených způsobilosti.
Požadují například, aby měl člověk možnost podepsat předběžné právní opatření. Pokud by očekával, že se v budoucnu jeho psychický stav zhorší, mohl by předem říct, co si přeje a nepřeje. Až by nebyl schopen za sebe rozhodovat, řídilo by se jeho opatrování těmito přáními.
Dalším požadavkem je, aby existovalo takzvané podporované rozhodování. To znamená, že člověk by za sebe mohl rozhodovat sám, ale zároveň by si vybral někoho, ke komu má důvěru a kdo by mu v rozhodování pomáhal.
O připomínkách se nyní jedná s ministerstvem spravedlnosti. „V tuto chvíli považujeme za předčasné připomínky blíže komentovat, neboť jejich vypořádání potrvá pravděpodobně až do konce listopadu,“ sdělila iDNES.cz mluvčí Zuzana Steinerová. Návrh občanského zákoníku by se do vlády měl dostat do konce roku.
Podle Davida je ale stávající systém v pořádku. „Řada lidí je v takovém stavu, že nejsou schopni jednat ve svůj prospěch. Právní úkony, které by provedli, by byly zpochybnitelné,“ řekl David. „Pokud je někdo způsobilosti zbaven, je mu ustanoven ze zákona opatrovník. Ten ale může provádět jen ty úkony, které jsou ve prospěch jeho klienta a nese za ně odpovědnost,“ zdůraznil.
Článek vyšel dne 4. 10. 2008 na www.idnes.cz, naleznete jej zde.
Pondělí, 22. září 2008Zprávy z médií
Přijít o svéprávnost není v Česku výjimečné. Často je to zbytečné a zneužívané, tvrdí někteří právníci.
Praha/ Paní Silvie je starší nemocná paní. Její choroba se projevuje například tím, že ve svém bytě ve středních Čechách hromadí všechno možné: papíry, nejrůznější oblečení nebo časopisy. Na návrh městské části přišla o svéprávnost. „Přitom ji soud ani nevyslechl, ani ji o rozhodnutí neinformoval,“ uvádí právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško.
Právě zájem lidsko právních organizací znamenal v případu paní Silvie obrat. Po převzetí zastupování zrušil nižší soud původní rozhodnutí a způsobilost byla paní Silvii vrácena. To změnilo i přístup města, jež nabídlo paní Silvii pomoc a asistenci při řešení jejích problémů. Právníci si stěžují i na to, že prakticky neexistuje kontrola nad opatrovníkem, který za lidi zbavené svéprávnosti rozhoduje. „Víme o případech, kdy se opatrovníci spřáhnou s advokáty s nekalými úmysly, nechají člověka zbavit způsobilosti a pak si za pakatel koupí jeho majetky,“ říká právnička Jana Marečková z Centra advokacie duševně postižených. Problém zbavení svéprávnosti nově řeší návrh nového občanského zákoníku, který připravuje ministerstvo spravedlnosti. Do budoucna by už měla zmizet praxe, kdy soud rozhodne o nezpůsobilosti člověka jen na základě lékařského posudku, aniž by dotyčného viděl.
„Je-li člověk neschopný právně jednat jen v určitých záležitostech, soud rozhodne i o tom, v jakém rozsahu jeho svéprávnost omezí,“ vysvětluje tvůrce chystaného občanského zákoníku Karel Eliáš z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Zbavit člověka svéprávnosti půjde také jen v případě, že mírnější opatření by bylo nedostačující. Každé tři roky navíc soudce musí své rozhodnutí přezkoumat a rozhodnout,zda důvody pro omezení svéprávnosti trvají.
Zvýší se kontrola opatrovníků
Více by měli být v budoucnu kontrolováni i opatrovníci prostřednictvím opatrovnické rady. Tu by tvořily alespoň tři osoby, které mají v člověku s omezením svéprávnosti blízký vztah. „Bez souhlasu této rady nebude moci opatrovník například změnit trvalé bydliště člověka s omezenou způsobilostí,“dodává Eliáš.
Podle Marečkové by ale nový občanský zákoník měl obsahovat ještě více alternativ. Centrum advokacie například navrhuje, aby potřebnému člověku mohla být určena podporující osoba, která by pouze pomáhala s právními úkony, aniž by za postiženého rozhodovala.
Centrum advokacie duševně postižených upozorňuje, že počet osob zbavených způsobilosti k právním úkonům v Česku narůstá. Podle informací ministerstva vnitra se jejich počet za poslední rok zvýšil téměř o 900. V České republice tak nyní žije více než 24 182 osob úplně zbavených svéprávnosti. O částečnou způsobilost přišlo za poslední rok 165 lidí.
Článek vyšel dne 22. 9. 2008 v Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Olomouckém deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku, Ústeckém deníku a v Jihlavském deníku.
