Pondělí, 10. července 2023Otevřené případy, Případy
Když se v lednu 2014 narodila v klidu domova zdravá holčička, její rodiče rozhodně neočekávali, že dítě zůstane vinou schválností matrikářek bez rodného listu skoro dva roky. Rodina se soudně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem matričního úřadu. I když veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení úřadů, soudy žalobu zamítly a naopak rodinu vytrestaly stanovením povinnosti nahradit náklady řízení téměř 84.000 Kč.
Matrika šikanovala rodinu za porod doma
Několik dní po porodu otec oznámil matričnímu úřadu narození dítěte a přiložil k tomu řadu listin. Mimo jiné těhotenský průkaz matky, ve kterém gynekoložka potvrdila odpovídající termín porodu, a souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství z prosince 2013, kdy se žena na úřad dostavila osobně v pokročilém stádiu těhotenství. Dále bylo předloženo čestné prohlášení otce o narození dítěte.
Úřednice matriky městyse Choltice ovšem s otcem od počátku jednala velmi arogantně z toho důvodu, že si rodiče zvolili domácí porod, například se ho ptala, zda jsou v nějaké sektě. Úřednice po otci neustále požadovala další neexistující doklady k prokázání toho, že žena dítě porodila. Nebyla ale schopna specifikovat, jaké doklady požaduje, nebo požadovala doklady, které nebyly způsobilé prokázat, která žena dítě porodila. Dále matrikářka vyvíjela nátlak na sdělení jména porodní asistentky, která u porodu poskytovala péči. Rodiče ale odmítli jméno porodní asistentky sdělit, aby ji nevystavili riziku pokuty s ohledem na represivní politiku státu vůči porodním asistentkám.
Bezprostředně po nahlášení narození dítěte podala úřednice matriky podnět na OSPOD, aniž by cokoliv nasvědčovalo zanedbávání dítěte. Následovalo několik návštěv sociálních pracovnic, první proběhla ještě v den oznámení narození dítěte, což bylo pro matku několik dní po porodu velmi stresující a pro oba rodiče ponižující.
S ohledem na jednání matrikářky otec trval na další komunikaci výhradně přes datovou schránku a také trval na vydání rodného listu s tím, že již všechny potřebné doklady byly předloženy a že již rodiče nemají co dokládat. Matrika si z vlastní iniciativy vyžádala informace od gynekoložky, která potvrdila, že v 32. týdnu těhotenství matku vyšetřila. Ze zprávy lékařky jednoznačně vyplývalo, že žena musela porodit. Úřad ovšem nadále nepřistoupil k vydání rodného listu a vytvářel další obstrukce, kterými obtěžoval rodinu. Například úřednice se starostou chtěli kontrolovat, zda dítě existuje, přitom existence dítěte byla zjištěna při šetření OSPOD. Nakonec úřad zamítl zápis dítěte do knihy narození, rodiče podali odvolání, ale ani s tím neuspěli. Naopak se setkali se šikanózním jednáním pracovníků Krajského úřadu Pardubického kraje, kteří opět činili nátlak na udání porodní asistentky a vyhrožovali “sociálkou”.
Rodiče se rozhodli svůj případ medializovat, aby poukázali na absurditu postupu státu vůči nim a jejich dítěti. Mezitím se věc vrátila z krajského úřadu zpět na matriční úřad, ale ten ani poté nevydal rodný list a namísto toho věc “přepinkl” soudu podnětem k zahájení řízení o určení mateřství. Soud rozhodl, že žena je matkou dítěte, a to aniž by byly prováděny nové důkazy a aniž by bylo nutné odhalit totožnost porodní asistentky, na což úřady tak tlačily. Nakonec po 20 měsících se dítě dočkalo rodného listu, ale i ten museli rodiče několik měsíců po rozhodnutí soudu urgovat.
Veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení
Rodiče se v průběhu řízení obrátili na veřejnou ochránkyni práv, která shledala řadu pochybení matričního a krajského úřadu (zpráva o šetření, konečné hodnocení). Nahlášení rodiny na OSPOD bylo podle ní nezákonné. Matriční úřad podle ochránkyně pochybil tím, že na základě podkladů, které shromáždil, nezapsal dítě do knihy narození a nevydal rodný list. Naopak to, že úřad dal podnět soudu k řízení o určení mateřství, vnímala ochránkyně jen jako sankci vůči rodičům za jejich nesoučinnost. Rodiče ovšem neodmítali součinnost, pouze po svých zkušenostech s úřednicemi odmítali dokládat svévolně požadované podklady, které nesloužily k prokázání toho, kdo je matkou dítěte.
Rodina požaduje odškodnění za způsobenou újmu
Rodina se rozhodla požadovat za postup matričního úřadu náhradu újmy, neboť kvůli tomu měla obtíže se zajištěním zdravotní péče dítěti, rodiče nemohli dítěti uzavřít pojistku ani spoření a celá rodina nemohla cestovat. Hlavně ale rodina žila ve stresu, zejména z možných pokusů o odebrání dítěte, kterým jim bylo opakovaně vyhrožováno. Navíc úřední svévole matričního úřadu byla i v rozporu s praxí jiných matričních úřadů, které na základě obdobných dokladů v případě jiných rodin vydávaly rodné listy. Rodina ale také chtěla přispět k tomu, aby se podobný postup úřadu neopakoval jak vůči nim, tak vůči jiným rodinám.
Podniknuté kroky:
- březen 2015 – podána žaloba na náhradu škody a újmy způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice, zastoupené Ministerstvem vnitra
- prosinec 2019 – Obvodní soud pro Prahu 7 (soudkyně Kaňáková) rozsudkem žalobu zamítl s tím, že to údajně byli rodiče, kdo matričnímu úřadu neposkytl potřebnou součinnost, a uložil žalobcům nahradit náklady řízení ve výši téměř 30.000 Kč vedlejšímu účastníku řízení – městysu Choltice, proti kterému ani žalobci nepodali žalobu
- leden 2020 – žalobci podali proti rozsudku odvolání, ve kterém upozornili na tendenční přístup soudu prvního stupně a nesprávné posouzení případu
- prosinec 2020 – Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, kromě toho, že zvýšil částku, kterou mají žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku – městysu Choltice na nákladech řízení. Celková částka nákladů řízení tak přesáhla 56.000 Kč.
- duben 2021 – bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, ovšem pouze za nezletilou, které bylo odpíráno vydání rodného listu, a to z důvodu soudního poplatku, který za jednoho žalobce činí 14.000 Kč
- únor 2022 – Nejvyšší soud svým rozsudkem zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to z důvodu vady řízení (nerozlišení nároků z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu)
- září 2022 – Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu opět zamítl s tím, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a uložil nezletilé žalobkyni povinnost zaplatit státu a městysu Choltice na nákladech řízení téměř 16.000 Kč
- říjen 2022 – nezletilá žalobkyně proti rozsudku podala odvolání
- březen 2023 – Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil nezletilé žalobkyni povinnost uhradit na nákladech řízení dalších téměř 12.000 Kč
- červen 2023 – nezletilá proti rozsudkům podala ústavní stížnost a namítala porušení ochrany jejího nejlepšího zájmu, jejího práva na náhradu nemajetkové újmy a jejího vlastnického práva
Náhledový obrázek od Priscilla Du Preez – Unsplash
Středa, 31. května 2023Případy, Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes rozhodl, že účast otce u porodu spadá do práva na rodinný život a zrušil rozhodnutí obecných soudů. Ty musí posoudit zákonnost mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakázalo přítomnost otců u porodu.
V březnu 2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření, kterým zakázalo přítomnost jakéhokoliv doprovodu u porodu, a to včetně otce dítěte. Tímto opatřením zasáhli do práv tisíců rodin. Advokát Ondřej Pecák, kterého zastoupila naše spolupracující advokátka Zuzana Candigliota, zkusil kvůli povaze mimořádných opatření nejprve cestu správního soudnictví. Ve správním soudnictví nicméně neuspěl, protože mimořádné opatření bylo mezitím zrušeno. Následně jsme podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím za něj, jeho partnerku a dceru, ve které požadoval pro každého 50 000 Kč. Ani u obecných civilních soudů jsme však nebyli úspěšní. Podrobný popis případu naleznete u nás na webu.
Ústavní soud dnes vydal nález, v němž konstatoval, že stěžovatelům bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Zároveň se vyjádřil tak, že účast otce u porodu spadá mezi základní práva, a to konkrétně do práva na rodinný život. Původní rozhodnutí obecných soudů zrušil a věc vrátil k novému projednání. Obecné soudy proto budou muset posoudit zákonnost mimořádného opatření a provést test proporcionality znovu, a to s ohledem na toto rozhodnutí Ústavního soudu.
Ústavní soud zdůraznil, že “narození dítěte je totiž bezesporu velmi významným, ne-li dokonce tím nejvýznamnějším okamžikem rodinného života, jehož společné prožití je s to posílit vzájemná a společná pouta mezi matkou, otcem a dítětem. Ústavní soud proto neakceptuje názor, že by právo matky, otce a dítěte být spolu v okamžiku porodu a chvílích bezprostředně následujících mělo zůstat mimo rámec ústavní ochrany.”
Liga lidských práv od samého počátku stojí za názorem, že mimořádné opatření zasáhlo do základních práv mnoha rodin a doufáme, že soudy to posoudí tak, že šlo o zásah nepřiměřený.
Kontakty:
Advokát Ondřej Pecák, pecak@ondrejpecak.cz
Za Ligu lidských práv Anna Štefanidesová, anna.stefanidesova@llp.cz
Pondělí, 29. května 2023Aktuality, Otevřené případy, Porodnictví, Práva pacientů, Případy
Již dříve jsme vás informovali o našem boji proti opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pod záminkou pandemie onemocnění covid-19 formou mimořádných opatření přistoupilo k neodůvodněnému zákazu otců u porodu (naposledy zde). Od té doby se případ vyvinul, proto jsme níže sepsali celý jeho dosavadní průběh.
Nejprve se jednalo o mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020, č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, které ukládalo plošný zákaz přítomnosti otců u porodu. Posléze bylo toto opatření zrušeno a nahrazeno novým, ze dne 27. 3. 2020, č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN, které stanovovalo výjimku ze zákazu pro zvlášť zranitelné ženy a podmínky pro její uplatnění.
Nové mimořádné opatření se lišilo od toho předchozího tak, že stanovovalo výslovný zákaz poskytovatelům zdravotních služeb umožnit přítomnost třetích osob při porodu s výjimkou rodiček – cizinek, dále výjimkou rodiček se závažným duševním onemocněním nebo zdravotním postižením a s výjimkou porodu mrtvých plodů. Byť se jednalo o mírnější zákaz, pro drtivou většinu partnerských párů zůstal plošný zákaz přítomnosti otců u porodu zachován.
Toto mírnější mimořádné opatření bylo posléze zrušeno dalším mimořádným opatřením, ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-1/MIN/KAN, které bylo následně zrušeno mimořádným opatřením ze dne 19. 5. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-3/MIN/KAN. Tato mimořádná opatření již plošný zákaz přítomnosti otců u porodu nestanovovala.
Dle našeho názoru opatření stanovující plošný zákaz přítomnosti otců u porodu neměla žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a měla prokazatelně negativní vliv na průběh a výsledek porodu. Opatření hrubě zasahovala do práv nastávajících rodičů, kterými jsou zejména právo na ochranu soukromého a rodinného života, právo na rodičovskou péči, právo na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Jsme přesvědčeni, že tato opatření byla rovněž v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.
Stejného názoru byly i desítky rodičů či nastávajících rodičů, kteří se těmito opatřeními cítili bezprostředně dotčeni na svých základních lidských právech. Proti těmto opatřením jsme proto podnikli konkrétní právní kroky, které v tomto shrnujícím článku komplexně popíšeme, společně s průběhem těchto případů. Jednotlivé „větve“ případu si můžete rozkliknout níže.
a) Výzva ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu adresovaná Ministerstvu zdravotnictví a vládě
Prakticky bezprostředně po vydání prvního mimořádného opatření jsme otevřeným dopisem dne 20. 3. 2020 vyzvali Ministerstvo zdravotnictví a vládu, spolu s dalšími organizacemi a jednotlivci, ke zrušení tohoto opatření. Ministerstvo zdravotnictví ani vláda na tuto výzvu nereagovaly.
b) Žaloba ve správním soudnictví spolu s návrhem na vydání předběžného opatření
Za navrhovatele, nastávající rodiče, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali dne 26. 3. 2020 žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu. Žalobu jsme podali společně s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by bylo porodnici nařízeno umožnit přítomnost otce dítěte u porodu své partnerky při splnění potřebných hygienických podmínek. K tomuto návrhu se posléze jako osoby zúčastněné na řízení připojily desítky rodičů, kteří se cítili tímto zákazem přímo a bezprostředně dotčeni.
Rodiče podávali tento návrh dva dny před očekávaným dnem porodu a dovolávali se svého základního práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na rodičovskou péči a na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Také se dovolávali zajištění nejlepšího zájmu nezletilého dítěte.
Městský soud v Praze usnesením návrh nastávajících rodičů odmítl. Stejně tak odmítl vydat předběžné opatření. Dle odůvodnění soudu není možné brojit proti již zrušenému opatření ministerstva, ale ani není možné návrh doplnit a brojit jím proti novému opatření. Hned na druhý den po podání našeho návrhu totiž ministerstvo původní opatření, proti kterému návrh směřoval, zrušilo a nahradilo novým opatřením se stejným zákazem, ale s výjimkami pro zvlášť zranitelné ženy. Přestože advokát zastupující navrhovatele na tuto skutečnost obratem reagoval doplněním návrhu na zrušení i nového opatření s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, soud se s tímto doplněním nevypořádal a ani se nevypořádal s lidskoprávní argumentací rodičů. Odmítl se tak návrhem zabývat a fakticky vyloučil toto opatření zasahující do základních lidských práv navrhovatelů ze soudního přezkumu.
Vzhledem k tomu, že rodiče rozhodnutí považovali za nezákonné, brojili proti němu kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu a shledal nezákonnost odmítnutí návrhu Městským soudem. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“ Nejvyšší správní soud proto věc vrátil zpět k Městskému soudu v Praze k projednání. V době rozhodování Městského soudu v Praze již nebylo v účinnosti žádné mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců při porodu. Aktuální mimořádné opatření naproti tomu upravovalo především přísnější hygienická opatření, např. dezinfekce hygienických ploch, apod.
Rodiče nicméně trvali na soudním přezkumu předchozích mimořádných opatření a stanovení jejich nezákonnosti, byť již nebylo možné tato opatření zrušit.
Městský soud návrh rodičů přesto odmítl. Dle tvrzení soudu totiž na věc aplikovatelný zákon neumožňuje, aby soud posuzoval zákonnost opatření, které již není platné (bylo v mezidobí ministerstvem zrušeno). Soud se tak opět pod záminkou formálních důvodů rozhodl vyhnout přezkumu opatření, které naprosto evidentně zasáhlo do života a práv rodičů a nastávajících rodičů.
Ústavní stížnost
Vzhledem k množství párů, kterým zákaz otců u porodu připadal nepřiměřený a pociťovali jej jako nepřípustný zásah do svých rodičovských práv, jsme za desítky rodičů nebo nastávající rodičů, podali dne 15. 4. 2020 Ústavní stížnost.
Byť jsme Ústavní stížnost podávali v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví zrušilo plošný zákaz doprovodu u porodu, resp. jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo opatřením stanovující podmínky pro výjimky ze zákazu, pro drtivou většinu rodičů se opět jednalo o nepřiměřené opatření zasahující do jejich základních lidských práv. Proto jsme trvali na přezkumu Ústavním soudem.
V Ústavní stížnosti jsme namítali, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do práv rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv. Rovněž jsme namítali, že výkonem mimořádných opatření došlo k zásahu do práva rodiček před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu v souvislosti s větším výskytem porodnického násilí, které v rámci svého působení zaznamenáváme. Dále jsme upozorňovali na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím. Odkázali jsme v tomto ohledu na náš otevřený dopis a na otevřené dopisy řady dalších organizací, kterými jsou např. Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby. Podotýkali jsme též, že zásah byl ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď ale neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska.
Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl. Své odůvodnění založil na skutečnosti, že předmětná mimořádná opatření v době rozhodování již pozbyla platnosti, protože je ministerstvo v mezidobí zrušilo. Ústavní soud tak shledal, že není k projednání stížnosti příslušný, neboť nemůže zrušit již zrušené právní akty. Opět tak došlo k vyloučení přezkumu těchto opatření před soudem.
Podniknuté kroky
březen 2020 – Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců u porodu. V reakci na toto opatření jsme ministerstvo a vládu otevřeným dopisem vyzvali ke zrušení mimořádného opatření, avšak žádnou reakci jsme neobdrželi. Za nastávající rodiče jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření, s návrhem na vydání předběžného opatření. Soud návrh rodičů odmítl.
duben 2020 – Za desítky rodičů dotčených mimořádnými opatřeními jsme podali Ústavní stížnost.
květen 2020 – Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl.
srpen 2020 – Za rodiče, kteří neuspěli s návrhem na zrušení mimořádného opatření a vydání předběžného opatření, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali kasační stížnost
červen 2020 – Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu, zrušil usnesení Městského soudu v Praze a vrátil mu jej k dalšímu řízení.
červenec 2020 – Městský soud v Praze návrh rodičů podrobit přezkumu mimořádné opatření opětovně odmítl.
c) Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví
Za tentýž pár (za který jsme ve spolupráci s advokátem brojili ve správním soudnictví) a jejich narozenou nezletilou dceru, jsme rovněž dne 30. 3. 2021 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy, která byla mimořádným opatřením plošně zakazujícím přítomnost otců u porodu způsobena. Žaloba byla podána podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Vzhledem ke skutečnosti, že rodiče neuspěli u Městského soudu v Praze, který usnesením odmítl jejich návrh na zrušení mimořádného opatření a rovněž odmítl vydat předběžné opatření, došlo k tomu, že matka byla nucena rodit bez přítomnosti otce. Bylo proto namítáno, že v důsledku této skutečnosti bylo zasaženo do práva na respektování rodinného života a dále do rodičovských práv. Matka také namítala, že mimořádným opatřením jí bylo zasaženo do práva na ochranu zdraví. Rodiče dále argumentovali, že bylo zasaženo i do práva jejich dítěte, aby vše, co se jej týká, bylo posuzováno především hlediskem jeho nejlepšího zájmu. Všichni tři žalobci se tudíž domáhali náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého z nich.
Obvodní soud nároku žalobců nevyhověl a žalobu svým rozsudkem zamítl s tím, že nárok nelze pod citovaný zákon podřadit. Jednak proto, že mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví nemělo dle soudu povahu rozhodnutí (ale spíše opatření obecné povahy či právního předpisu), a jednak proto, že citovaný zákon k takovému uplatnění požaduje, aby bylo navíc takové rozhodnutí (pokud by se o rozhodnutí opravdu jednalo) zrušeno či změněno v jiném soudním řízení. Žalobci dále dle soudu nesplnili ani podmínku účasti v předchozím řízení, ve kterém bylo opatření vydáno, protože vydání mimořádného opatření je řízením beznávrhovým a žádné účastníky nemá. Zároveň soud odmítl aplikovat i odpovědnost státu dle tzv. krizového zákona, protože stát podle jeho slov nenese právní odpovědnost za široce působící normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy, ale toliko za konkrétní krizová opatření individuální povahy proti konkrétním adresátům. Tedy že plošná omezení dle soudu odškodňovat nelze.
S tímto výsledkem jsme nesouhlasili, a proto jsme podali odvolání. Argumentovali jsme, že vyloučení odpovědnosti státu za daná opatření je ústavně nekonformní, neboť ve správním soudnictví se rodičům žádné ochrany z ryze formálních důvodů (zrušení mimořádného opatření ministerstvem) nedostalo. Prokazatelně přitom došlo k zásahu do práv žalobců, a to v přímé příčinné souvislosti s vydaným opatřením. Proto jsme odvolací soud varovali před uplatněním přílišného formalismu a navrhovali, aby naopak přistoupil k interpretaci podústavního práva v souladu s principy spravedlnosti.
Odvolací Městský soud v Praze však odvolání nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně v září 2022 potvrdil. V odůvodnění se přitom přidržel právě argumentace Obvodního soudu pro Prahu 2 a dodal, že daný nárok nemůže být projednatelný ani dle odpovědnosti vyplývající z krizového zákona či občanského zákoníku. Závěrem odvolací soud konstatoval, že možnost otce být u porodu nepředstavuje základní právo.
Ústavní stížnost
Ve věci byla dne 5. 12. 2022 podána ústavní stížnost, kde byl namítán zásah do práva na spravedlivý proces, účinnou soudní ochranu a do práva na náhradu škody způsobenou orgánem veřejné správy. Ve stížnosti jsme se nejprve ostře vyhradili vůči právnímu posouzení odvolacího soudu zpochybňující právo otců být u porodu. Jednalo se totiž o názor soudu, který je v rozporu se soudní judikaturou a pojímáním rodičovství v soudobé demokratické společnosti. Dále bylo ve stížnosti uvedeno, že se rodiče mimořádným opatřením pokoušeli bránit skrze správní soudnictví, ale věcný soudní přezkum jim z ryze formálních důvodů umožněn nebyl. Nic jiného, než se pokusit obrany skrze civilní soudnictví a žalobou na náhradu nemajetkové újmy, jim proto nezbylo.
V ústavní stížnosti tak bylo upozorněno, že v podmínkách moderní demokratické společnosti zaležené na respektu k právu není možné, aby se dotčené osoby nemohly za zásah veřejné moci domoci soudní ochrany skrze žádnou větev soudnictví (s výjimkou trestního soudnictví, kam však daný případ nespadal). Nebyla-li tak právní úprava v tehdy platné podobě na situaci spojenou s pandemií covid-19 připravena, je třeba ji vykládat ústavně-konformním způsobem a ochranu dotčených osob – rodičů a dětí – dovodit výkladem soudů. Nadto bylo poukázáno na soudní judikaturu i odbornou literaturu, která odškodnění za opatření obecné povahy (právě tomu se vydávaná mimořádná opatření nejvíce podobala) umožňovala. Dále bylo uvedeno, že pokud nebyla z procesních důvodů nezákonnost opatření konstatována v jiném soudním řízení, měl si tuto otázku jako otázkou předběžnou posoudit právě soud rozhodující o žalobě na odškodnění. Obdobně pak měl odškodňovací soud dle nás postupovat i u namítané chybějící účasti rodičů ve správním řízení během vydávání opatření ministerstvem.
Později byla ústavní stížnost doplněna o argumentaci odkazující na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 722/23. Právě v tomto usnesení totiž Ústavní soud potvrdil, že pokud se dotčená osoba v podobném případě nemůže domoci satisfakce za zásah do svých práv v rámci správního soudnictví, nejde ještě o zbavení soudní ochrany, neboť nárok včetně zadostiučinění lze řešit právě před soudy civilními. Ústavní soud pak potvrdil, že mimořádné opatření ministerstva je pro tyto případy plně projednatelné dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zároveň bylo potvrzeno, že pokud některé podmínky pro uplatnění takového nároku nejsou před odškodňovacím zákonem z různých důvodů splněny, musí si je daný soud posoudit jako otázku předběžnou. Ústavní soud tak de facto popřel úvahy obecných civilních soudů, když dovodil, že daná opatření ministerstva jsou v rámci civilního soudnictví pro účely odškodnění přezkoumatelná.
O ústavní stížnosti bude Ústavní soud rozhodovat dne 31. 5. 2023 nálezem pod sp. zn. III. ÚS 3319/22.
Podniknuté kroky
březen 2021 – V reakci na výsledek správního soudnictví, které odmítlo žaloby proti mimořádným opatřením, jsme podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
květen 2022 – Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že daný nárok a odškodnění nelze pod uvedený zákon podřadit.
červen 2022 – Podali jsme odvolání k Městskému soudu v Praze.
září 2022 – Městský soud v Praze prakticky překopíroval původní odůvodnění Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho zamítavý rozsudek potvrdil.
prosinec 2022 – Proti výše uvedeným rozhodnutím jsme podali ústavní stížnost.
duben 2023 – Vzhledem k vývoji soudní judikatury jsme ústavní stížnost doplnili odkazem na nedávné usnesení Ústavního soudu dotýkající se dané problematiky.
Pondělí, 22. května 2023Aktuality, Otevřené případy
Podpořte právní pomoc ženě, která byla obžalována a postavena před soud za to, že své dítě porodila doma
Zastavme snahu orgánů činných v trestním řízení stíhat ženy za jejich rozhodování o svém porodu. Žádná žena by neměla v průběhu porodu prožívat obavy, že za odmítnutí zákroku na svém těle doporučovaného zdravotníky jí hrozí trestní stíhání a snad i vězení. Strach z trestu k porodu rozhodně nepatří, k porodu patří pouze respekt k rodící ženě a její volbě, ať je jakákoliv.
V médiích proběhla v únoru 2023 zpráva o trestním stíhání rodičky, která odmítla císařský řez a porodila doma za přítomnosti manžela. Novorozenec se kvůli přidušení během porodu narodil ve vážném stavu a nakonec asi za měsíc zemřel. Podle policie se žena měla dopustit trestného činu usmrcení z nedbalosti.
Policie zahájila trestní stíhání rodičky, kterého se měla dopustit tím, že nerespektovala doporučení zdravotníků k císařskému řezu a odjela z porodnice domů, kde porodila. Nedostatečné zajištění péče novorozenci po jeho narození jí vytýkáno nebylo.
Žena podala proti trestnímu stíhání obsáhlou stížnost
Žena s pomocí své advokátky podala proti zahájení trestního stíhání obsáhle odůvodněnou stížnost. V ní argumentovala primárně tím, že české právo je založeno na svobodě rodičky rozhodnout o okolnostech svého porodu včetně volby porodu doma, což tvrdila i česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva. Proto nelze ženu trestně stíhat za to, že porodí doma a nevyužije péče porodnice. Dále poukázala na skutečnost, že usmrcení „jiného“ z nedbalosti se dle judikatury nevztahuje na plod v těle matky a že na jakýkoliv zákrok na těle rodící ženy se vztahuje svobodný a informovaný souhlas:
„Z hlediska práva je třeba respektovat svobodnou volbu ženy ohledně okolností porodu včetně místa porodu a včetně rozhodnutí přivést dítě na svět fyziologicky a bez zásahů na těle matky, i když to s sebou nese rizika, ostatně i zásahy do těla matky s sebou nesou rizika, která matka není povinna nést.“
Ve stížnosti také žena namítala, že je nepřijatelné její volbu hodnotit ex post se znalostí výsledku, jak tendenčně činily některé posudky zpracované pro policii. V nemocnici se jí kontrakce zastavily a už znovu nerozběhly, personál jí navrhoval císařský řez, ale žena chtěla dát šanci rozběhnutí přirozeného porodu, čemuž bránilo nemocniční prostředí. Vyšetřením bylo zjištěno, že je plod v dobrém stavu, stejně jako rodička po celou dobu těhotenství. Žena byla poučena o rizicích odmítnutí císařského řezu, ale i samotný císařský řez je spojen s vážnými riziky. Situace rozhodně nebyla taková, že by plod byl akutně ohrožen a že by odmítnutí císařského řezu automaticky znamenalo úmrtí plodu.
Závěrem poukázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které některé události mají objektivně nešťastnou nebo i tragickou povahu, ale to neznamená, že se ze škodlivého následku musí dovozovat závěr o trestněprávním zavinění nějaké osoby.
Státního zástupce argumentace nezajímala a postavil ženu před trestní soud
Stížnost ženy o rozsahu 13 stran státní zástupce zamítl s odůvodněním v rozsahu pouhých dvou odstavců, ve kterých se vůbec nevypořádal s její argumentací a opět hodnotil událost ex post a z tragického následku dovozoval odpovědnost matky. Obratem na matku podal obžalobu k soudu.
Namísto toho, aby věc byla odložena, neboť i přes tragický následek zjevně nejde o trestný čin (stejně jako nejde o trestné činy v případě asi 600 ročně v České republice mrtvě narozených nebo do měsíce života zemřelých dětí), tak se orgány činné v trestním řízení snaží bezprecedentně šikanovat matku, které se přihodila osobní tragédie a která si již prožila velkou bolest. Součástí této šikany a hyenismu je i medializace ze strany policie a její snaha, aby matka, která nemá žádný majetek větší hodnoty, musela hradit náklady na zdravotní péči o novorozence ve výši 1,5 milionu Kč.
Případ této ženy si již vyžádal desítky hodin práce její advokátky Zuzany Candigliota, dalších právníků a externích konzultantů s cílem zastavit trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že žena byla obžalována a věc bude řešit soud, vyžádá si případ další desítky hodin práce odborníků nejen z oboru práva, ale i medicíny a statistiky apod. Navíc dopředu nelze odhadovat, zda případ neskončí až u Ústavního soudu jako případ porodní asistentky Ivany Königsmarkové, kterou osvobodil až Ústavní soud.
Zaplacení dalších právních služeb a konzultací je mimo finanční možnosti dotčené ženy. Přitom její případ je důležitý nejen pro ni, ale pro všechny rodící ženy, které by se měly v průběhu porodu cítit bezpečně a rozhodovat se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a na základě svobodného a informovaného souhlasu, a ne pod nátlakem a hrozbou trestního stíhání.
Vzhledem k náročnosti případu a zapojení dalších právníků a odborníků do obhajoby vybíráme na tento případ částku 250.000 Kč. Jde o přímý útok na svobodu rodících žen, a tomu chceme zabránit.
Případ je v současné době v citlivé úvodní fázi, proto ze strategických důvodů nyní bližší informace o případu nezveřejňujeme, bližší informace budou sděleny následně.O průběhu případu vás budeme průběžně informovat.
Přispět můžete na portálu Darujme.cz
Děkujeme vám za podporu případu!
V případě dotazů ohledně této kampaně pište na adela.holecek@llp.cz.
Na činnost Ligy lidských práv v podobě administrativního zajištění FR kampaně a informování veřejnosti o průběhu případu využijeme max. 20% z vybrané částky.
Pátek, 31. března 2023Otevřené případy, Případy
Liga lidských práv převzala případ matky, které OSPOD jako kolizní opatrovník odepřel nahlédnutí do spisu o jejím dítěti. Chceme poukázat na systémový problém, který spočívá v nekontrolovatelnosti práce OSPOD ve funkci kolizního opatrovníka v opatrovnických sporech. Ne vždy vykonává OSPOD tuto funkci profesionálně, efektivně a v zájmu dítěte. Už jen z důvodu kontroly by rodič měl mít právo nahlížet do spisu svého dítěte, pokud tím není nějak konkrétně ohrožen zájem dítěte, což musí být odůvodněná výjimka, ne pravidlo.
Orgány odmítly zpřístupnit spis pro údajné porušení rovnosti účastníků řízení
Matka z Brna se v červnu 2021 obrátila na OSPOD Úřadu městské části Brno-Bohunice s žádostí o nahlédnutí do spisu, který tento úřad jako kolizní opatrovník vede o jejím nezletilém synovi. Žádost podala z důvodu, aby zjistila zda spis obsahuje zápis jednání pracovnice OSPOD se zmocněnkyní matky a co tento zápis obsahuje. Úřad jí odpověděl, že po dobu výkonu kolizního opatrovnictví nelze umožnit nahlížení do spisu, a to ani rodičům nezletilých dětí, protože by to prý představovalo porušení zásady rovného postavení účastníků občanskoprávního řízení.
Proti tomu matka podala odvolání, ve kterém odkázala na platný zákon, který umožňuje odmítnout přístup do spisu pouze, pokud by to bylo v rozporu se zájmem dítěte. Poukázala na to, že OSPOD nijak nezdůvodnil, čím by byl ohrožen zájem dítěte jejím nahlédnutím do spisu. Odvolací orgán Magistrát města Brna odvolání zamítl s odůvodněním, že zájem dítěte spočívá v tom, že nezletilý nebude zkrácen na svém právu rovnosti účastníka řízení.
Soud nejprve žalobu odmítl, ale po zásahu Nejvyššího správního soudu ji musí projednat
Matka s postupem správních orgánů nesouhlasila, proto podala správní žalobu k soudu. Argumentovala tím, že nebylo odůvodněno, jaký konkrétní zájem dítěte by byl nahlédnutím matky do spisu ohrožen. Poukázala na to, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí neuvádí, že by výkon kolizního opatrovnictví byl důvodem k odmítnutí přístupu rodičů do spisu. Stejný závěr zastává i veřejný ochránce práv. Také upozornila na to, že nahlédnutí do spisu představuje kontrolu výkonu činnosti kolizního opatrovníka.
Krajský soud v Brně žalobu odmítl, protože podle jeho názoru OSPOD ve funkci kolizního opatrovníka nemá vrchnostenské postavení, a proto nespadá do pravomoci správního soudnictví. Proti tomu matka podala kasační stížnost s odůvodněním, že rozhodování o právu nahlížet do spisu představuje rozhodování o právech a povinnostech a rozhodující orgán je ve vrchnostenském postavení.
Nejvyšší správní soud jí dal za pravdu a uvedl, že se lze ztotožnit se stěžovatelkou, že: „odmítnutím její žádosti nahlédnout do předmětného spisu bylo zasaženo do jejího práva coby zákonného zástupce nezletilého ověřovat (resp. „kontrolovat“), jakým způsobem OSPOD postupuje, případně zda nedochází k nepřiměřenému zásahu do soukromí její rodiny.“
Případ se tak vrátil k novému posouzení Krajskému soudu v Brně.
Podniknuté kroky:
- červen 2021 – Úřad městské části Brno-Bohunice odmítl žádost matky o nahlédnutí do spisu dítěte, proti čemuž podala odvolání
- srpen 2021 – Magistrát města Brna odvolání zamítl
- říjen 2021 – Matka podala správní žalobu
- únor 2022 – Krajský soud v Brně žalobu odmítl
- duben 2022 – Proti odmítnutí žaloby byla podána kasační stížnost, ke které se vyjádřil žalovaný magistrát
- listopad 2022 – Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení
- leden 2023 – Magistrát se vyjádřil k žalobě
- duben 2023 – Na vyjádření bylo reagováno replikou
Náhledový obrázek od Nathan Dumlao – Unsplash
Čtvrtek, 9. února 2023Aktuality, Poradna, Práva dětí a rodina, Případy, Uzavřené případy
Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.
Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.
Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?
Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.
Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.
Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější.
Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili.
Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte.
Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.
V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️
Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.
Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!
